Toto je nejhorší vlastnost většiny Čechů. Proto u nás nikdy nebude úplně dobře
Foto: anpet2000 / Depositphotos
3 min
Šetrnost Čechů někdy překračuje rozumné meze. Používáme staré a opotřebované předměty, které sice ještě nejsou úplně „mrtvé“ a nefunkční, ale slouží nám jen tak napůl, provizorně, protože prostě nemáme to srdce je vyhodit nebo se nám nechce utrácet peníze za nové. Nejčastěji jsou to tyhle věci…
Reklama
Elektronika, která nás přišla draho
Určitě si to umíte představit nebo s tím máte rovnou bohaté zkušenosti. Vezmete do ruky starý televizní ovladač, mačkáte a mačkáte, ale reaguje vlastně už jenom jedno tlačítko, jestli tedy vůbec. Nakonec stejně musíte jít až k televizi, abyste ji mohli vypnout nebo zapnout. Ale z nějakého důvodu jste líní tenhle problém řešit nákupem nového ovladače.
Totéž by mohlo platit pro mobil s tak trošku prasklým displejem, protože volat se z něj přece ještě dá. Anebo notebook, který se zapne až na třetí pokus, avšak před časem vás přišel na desítky tisíc, tak ho zkrátka nemůžete jen tak vyhodit. Vždyť jste si ho koupili teprve před třemi lety a záruka pochopitelně vypršela hned po dvou letech…
Pak jsou tu také sluchátka, která dávno nehrají, nebo nabíječky nabíjející jen v určitém úhlu a konkrétní zásuvce… U elektronických objektů jsme prostě vždycky zdráhaví a nerozhodní, když má dojít na jejich vyhození a nahrazení. Nejsou to levné záležitosti.
Rozličné domácí vybavení
Po celé domácnosti dále najdete řadu zlobivých maličkostí, které už dlouho nefungují, jak by měly, ale jakžtakž ještě slouží původnímu účelu. S odřenýma ušima a přivřenýma očima. Jsou to třeba věčně kapající kohoutky, nesouměrně stříkající sprchová hlavice, maličko uvolněná klika u dveří nebo okno, které nejde pořádně dovřít…
Také v oblasti nábytku bychom mohli dlouze vyprávět o věcech, jež si svoje odsloužily, ale vyhazovu se nedočkají. Koneckonců to může být i dědictví po babičce a kdo by měl to srdce ho jen tak vyhodit? I když jde o židli, která vrže a kývá se, nebo o šuplík, jenž se musí pokaždé trošku nadzvednout, případně o rozkládací gauč, který už radši ani rozkládat nezkoušíme, aby se náhodou nerozpadl…
Oblečení a související drobnosti
Co se módy týče, nejsou Češi zrovna vybíraví, spíš stejně šetřiví a skromní jako v jiných oblastech. Nebo se snad jedná pouze o lenost? Lenost opravovat zasekávající se zip, utržený knoflík či boty se sedřenou podrážkou? Ponožky s dírou nosíme zásadně jenom na doma, abychom si kvůli tomu nepřipadali tak zle. Ani potom je ale nevyhodíme a využijeme třeba ještě jako hadr na utírání…
To všechno děláme nejen ve snaze ušetřit, ale jednoduše ze zvyku, nechuti řešit otravné věci a v přesvědčení, že „to ještě nějaký čas vydrží“. Možná se i bojíme, že když koupíme něco nového, rychleji se to zničí a bude to nakonec horší. Tím, že to neměníme, si ve výsledku zvykáme na nefunkčnost jako na něco, co už nám připadá normální. Na bezchybnou funkčnost jsme tak nějak rezignovali a česká domácnost pak není nutně rozbitá, ale plná kompromisů.
