„Uklidím to zítra“ je nejčastější česká lež v domácnosti
Foto: CITAlliance / Depositphotos
3 min
Pokud tedy nepočítáte slavnou lež „jdeme na jedno“. Ta ovšem patří spíše do hospůdky, kdežto „uklidím to zítra“ můžeme praktikovat kdekoli. Hlavně to ale děláme doma, když nemáme čas nebo chuť pouštět se do umývání nádobí, praní, utírání prachu a dalších otravných aktivit.
Reklama
„Zítra“ jako neurčitý časový údaj
Když řekneme, že něco uklidíme až zítra nebo necháme na zítra, ve skutečnosti tím ani tak nemyslíme onen konkrétní den, ale spíš mentální odklad a slib, který dočasně uklidní nás i naše okolí. Nejde vyloženě o lež, nýbrž o jakousi útěchu.
Proč se k tomuto způsobu uchylujeme tak často? Inu, býváme unavení a bez energie, toužíme po klidu, zvlášť po návratu z celodenní práce, a tak pro nás nějaký úklid rozhodně není aktuální a prvořadý. Výmluva zahrnující slovo „zítra“ pak vyznívá skoro rozumně. Nechceme řešit úklid hned, ale zároveň se ani netoužíme cítit špatně kvůli tomu, že ho odkládáme a žijeme v poněkud nehygienických podmínkách. Potřebujeme určitý pocit kontroly a ten nevinný příslib, který určitě dodržíme, ulevuje našemu svědomí.
Typické věci, které „uklidíme zítra“
Špinavé nádobí ve dřezu, prádlo hromadící se v koupelně, oblečení složené jen tak na židli, nános prachu, papíry na stole, drobnosti roztroušené po celém bytě, krabice a obaly po nákupech, letáky, účtenky a pošta… Každá z těch věcí se zdá sama o sobě neškodná a bezvýznamná, ale dohromady už vytvářejí solidní chaos a důvod, proč začínáte cítit nátlak a stres. V takovém nepořádku přece nemůžete existovat!
Člověk pak mívá tendence uklidit narychlo alespoň něco. Setřít vrstvu prachu na elektronice, když už ne na okolním stole. Vysajete podlahu, ale s umýváním už se nezdržujete. Náhodně pohozené a už nepotřebné předměty uklidíte tak, že je přesunete do krabice, tu dáte do skříně a „zítra“ si možná najdete čas na to, abyste je definitivně vyhodili, kam patří. Takže to vlastně vždycky zůstane tak trochu napůl cesty…
Když ale přijde návštěva…
Sami kvůli sobě se my Češi se spoustou věcí moc neobtěžujeme. Odepíráme si třeba nákup některého zboží, protože si říkáme, že nemá smysl to pořizovat jenom kvůli nám, to je škoda peněz. Nevyvařujeme jen pro sebe, nijak zvlášť nás to nebaví, a také se neobtěžujeme důkladně uklízet. Koneckonců jsme doma, kde nás nikdo nevidí a nesoudí, pravda?
Ale když má náhodou přijít návštěva, jež se ohlásí zpravidla těsně před příchodem, to je něco jiného, panečku! To jsme hned na nohou a čile poletujeme po domě, abychom ho vyčistili a uvedli do reprezentativního stavu. Na toaletě a v koupelně se musí všechno blýskat, podlaha nesmí být plná skvrn, na stole se nesmí usadit ani zrnko prachu… Vždyť by nás ten návštěvník ještě přede všemi pomluvil. Na tohle riziko obvykle slyšíme a jsme odhodlaní mu zabránit. Škoda že se tolik nesnažíme kvůli vlastní hygieně, zdraví a pohodě, protože žít v nepořádku, to neprospívá nikomu.
