Cizinci si nás pletou s Československem. A většina Čechů jen pokrčí rameny
Foto: MartinŠtiavnický / Depositphotos
3 min
Někdy i jedno slovo dokáže vyvolat celonárodní debatu, obzvlášť když se týká jména celé země. Otázka, jak nás má svět vnímat, se stala nečekaně politickým i kulturním tématem.
Reklama
Česko a zákon
Je velmi důležité zdůraznit, že jak krátké (zeměpisné), tak formální (politické) názvy zemí, jsou v obou případech oficiálními názvy daného státu. V českém případě je formálním názvem „Česká republika“, synonymem je pouze krátký název „Česko“. Oba tyto názvy v češtině jsou dlouhodobě zaneseny v příslušných databázích OSN.
Rok 2016 a Czechia
Píše se rok 2016, ve kterém budil značnou pozornost návrh tehdejšího ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka začít v zahraničí oficiálně používat jednoslovný název České republiky jako Czechia. I když měl návrh podporu bývalého prezidenta Miloše Zemana i bývalého premiéra Bohuslava Sobotky, vyvolal široké rozpory napříč politickým spektrem.
Proti se otře postavila například bývalá ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová, která kritizovala hlavně to, že návrh nebyl řádně projednán s vládou. S jistotou a rezervovaností se vyjádřili také zástupci podnikatelské sféry, například Jaroslav Hanák ze Svazu průmyslu a dopravy nebo Vladimír Dlouhý z Hospodářské komory. Debata o tomto názvu tak v roce 2016 rozdělila veřejnost a politické elity. Mnozí si to dnes pamatují jako období, když se začalo více diskutovat o tom, jak má být naše země v zahraničí nazývána.
Vyjádření bývalého ředitele Czech Tourism
Z hlediska unikátnosti je název Czech Republic rozhodně víc unikátní než Czechia. Jestli se ale příští vláda rozhodne, že zruší krátký název, nebo naopak řekne, že se má používat, bude to ideální příležitostí pro rebranding, nebo pro potvrzení současné situace,
uvedl Jan Herget, bývalý ředitel Czech Tourism v podcastu Českého rozhlasu Plus.
Příběh Anny Lepišové
Anna Lepišová se do švédského Malmö přestěhovala kvůli studiu. Když někomu v zahraniční řeknu, že pocházím z Čech, reakce obvykle spadají do dvou skupin. První tvoří lidé, kteří o naší zemi moc nevědí, někdy si ji proto pletou s bývalým Československem, nebo dokonce Čečenskem. V takových případech jim většinou ukážu, kde přesně ležíme na mapě.
Připojím pár známých historických událostí, zmíním pivo, Kafku nebo Prahu, a tehdy si často vzpomenou, že o nás vlastně už něco slyšeli. Druhou skupinou jsou lidé, kteří už Česko navštívili, nebo mají alespoň základní povědomí, ti se většinou rozzáří, začnou nadšeně vzpomínat na krásy Prahy, výborné pivo a malebnost českých vesnic. Překvapivě často také říkají, jak milí, přátelští a pohostinní jsme.
