Znáte nejkratší název obce v Česku? Má pouhé jedno písmeno
Foto: shutterstock
4 min
Většina lidí by tipovala Aš, znalci možná přidají Eš u Pelhřimova. Pravda je ale jiná. Existuje místo na Příbramsku, jehož název tvoří jediné písmeno. Málokdo o něm slyšel, přitom skrývá fascinující příběh spojenýs těžbou drahých kovů a největší důlní tragédií v českých dějinách.
Reklama
Oblast dnešního Příbramska proslula těžbou stříbra již od konce dvanáctého století. Největší vzestup nastal v šestnáctém století, kdy u místních stříbrnorudných dolů vyrostla hornická osada pojmenovaná Březové Hory. Postupem času se celý důlní komplex transformoval na revír označovaný písmenem B. Lidé začali lokalitu nazývat prostě Béčko a tento neformální název si místo udrželo dodnes.
Březové Hory dostaly oficiální statut v polovině šestnáctého století, konkrétně mezi lety 1553 až 1555. O několik let později získala osada vlastní správu a dostala se na stejnou úroveň jako další obce spadající pod příbramské panství.
Válečné rány a pomalá obnova
Třicetiletá válka přinesla zdejšímu regionu téměř úplnou zkázu. Nejdříve tudy prošla stavovská a císařská armáda, následně dorazili Švédové. Systematické drancování zasáhlo celé město včetně dolů. Když nepřátelská vojska naložená kořistí konečně odtáhla, zůstalo v místě pouhých deset horníků plus koželuh a kovář.
Obnova probíhala pomalu. Polovina všech dolních šachet byla během válečných let zcela zdevastována. Situace se začala stabilizovat až po dvou stoletích, nicméně osada zůstávala chudá. Paradoxně se zde těžily cenné suroviny včetně zlata, výnosy však putovaly do Příbrami. Zatímco doly prosperovaly, samotná osada živořila.
Zlatá éra příbramského hornictví
Konec devatenáctého století znamenal pro zdejší doly období rozkvětu. Patřily mezi nejmodernější v celé rakousko-uherské monarchii. Vytěžilo se zde šedesát až osmdesát procent veškerého stříbra v rámci monarchie a třicet až pětatřicet procent olova. Na dole Marie fungoval první parní těžní stroj a k přepravě sloužily benzolové lokomotivy.
Moderní vybavení však nezabránilo strašlivé tragédii, která místo navždy změnila.
Černé úterý 31. května 1892
Den, kdy se na dole Marie střídaly směny, vstoupil do historie jako největší důlní katastrofa v Evropě. Devětadvacáté patro zachvátil mohutný požár, který se rychle rozšířil do přilehlých šachet. Zahynulo 319 horníků a jejich záchranářů, zanechali po sobě 286 vdov a 961 sirotků, z nichž 33 se narodilo až po smrti otců.
Emanuel Kříž z Oseče si těsně před výjezdem na povrch vyměnil v kahanu knot. Doutnající zbytek vyhodil a ten zapadl asi deset metrů hluboko do sklípku, kde se pravděpodobně nacházely hořlavé materiály - odřezky dřeva nebo promaštěná koudel používaná při údržbě.
Plameny vzplály v okamžiku, kdy ranní směna už byla venku a odpolední ještě nesestoupila dolů. Oheň tak nikdo nezpozoroval celé dvě hodiny. Za tu dobu se požár rozšířil propojenými chodbami do dalších dolů. První zasáhl Ševčinský důl, odkud vyjely místo horníků pouze jejich klobouky - muži se otrávili a spadli do jámy. Smrtící kouř a jedovaté plyny postupovaly dál do dolů Císaře Františka Josefa I. a Vojtěch.
Vrchní správce opakovaně sjížděl dolů, aby pomohl se záchranou přeživších. Vháněl tam vodu z hydrantů i požární stříkačky, ale plyny se šířily dál a zasáhly i doly Anna a Prokop s pracujícími horníky.
Nejasnosti kolem příčiny tragédie
Emanuel Kříž dostal trest tři roky žaláře. Do konce života trpěl depresemi z vědomí, že jeho nedbalost připravila o život tolik lidí a způsobila neštěstí stovkám rodin. Přesto nebyla příčina požáru nikdy stoprocentně objasněna. Už v té době odborníci upozorňovali na četné nesrovnalosti v oficiální verzi.
Katastrofa předznamenala konec zlaté éry příbramského stříbrorudného hornictví. Těžba v regionu definitivně skončila v roce 1978. Hornické osady zanikly, ale jejich název přežil.
Příště když někdo položí otázku na nejkratší název české obce, vzpomeňte si na Béčko z Příbramska. Aš rozhodně není správná odpověď.
