Psal se rok 1800 a arcibiskup von Salm poprvé vystoupal na nejvyšší horu Rakouska
Foto: Marko Pernhart / Public domain, Wikimedia commons
3 min
Grossglockner není pouze nejvyšší vrchol východních Alp, je mnohem víc než to: obklopují ho četné ságy a legendy – celé knihy by vydaly na příběhy o vzniku jeho jména a o prvním výstupu na něj. Je to místo síly a mýtu, který lidi uchvacuje dodnes.
Reklama
Východní Alpy pokrývají asi 65 procent Rakouska a Vysoké Taury je název, který dostala nejvyšší část rakouských Alp, táhnoucí se podél jižní strany údolí Pinzgau. Oblast je rozdělena na tři horská pásma - od západu k východu to jsou Venediger, Granatespitze a Glockner. V roce 1971 se předsedové vlád tří spolkových zemí, Tyrolska, Salcburska a Korutan dohodli na vytvoření Národního parku Vysoké Taury, popisuje kniha Přírodní divy světa.
Glocknerská skupina je šperkem v koruně Rakouských Alp. Oblast je tak pestrá a na pohled tak nádherná, že pozorovatele zcela uchvátí. Glockner či Grossglockner (Großglockner) se se svou výškou 3798 metrů tyčí nad celým okolím, jeho úzké skalnaté hřebeny rychle klesají z vrcholu dolů a hora je obklopena strmými ledovými svahy zjizvenými trhlinami a ledopády, které prudce spadají dolů a připomínají peřeje vytesané z mramoru. Nižší svahy obtáčí jako zamrzlý vodní příkop, dlouhý přes deset kilometrů, ledovec Pasterze, největší ledovec východních Alp.
Bratr Kailaše
Historické nálezy dokazují, že lidé překonávali Alpy již před 5000 lety! Přes průsmyky vedl lidi obchod, hledání zlata, nerostů a nových cest ze severu na jih. Legendy a mýty se točily kolem duchů a čarodějnic ve výšinách a lidé se modlili k bohům za bezpečnou cestu. O Glockneru se často hovořilo jako o „bratru Kailaše“ (posvátné či svaté hory v Tiberu), kterou taktéž v dřívějších dobách obcházely poutní cesty.
Grossglockner je stále ještě velkou výzvou pro horolezce.
Na průzkumy bez map
Na počátku osvícenství v 18. století se objevitelé a přírodovědci vydali zkoumat neznámý horský svět. Odvážní muži a ženy se vydávali do hor bez map, vyznačených cest, úkrytů, tras, vhodného vybavení nebo dokonce zkušených horských vůdců. A po nich přicházeli horolezci.
Patrony a hybateli vědeckého zájmu byly nejen vládnoucí rody Evropy, ale také vysoký klérus (duchovenstvo). Tyto dvě skupiny disponovaly vzděláním a finančními prostředky. A tak se korutanský arcibiskup František Xaver hrabě von Salm-Reifferscheid (známý jako hrabě von Salm, arcibiskup z Gurku) jako první pokusil vystoupat na Grossglockner. Jeho výprava čítala 62 osob. Jako základnu nechal postavit chatu Salmhütte ve výšce 2 644 metrů.
Dne 28. července 1800 dosáhlo pět horolezců poprvé vrcholu Glockneru přes Adlersruhe a vztyčilo první vrcholový kříž.Z pověření právě arcibiskupa hraběte von Salm-Reifferscheida byla na vrchol Grossglockneru přivedena také věda: byl změřen geograficky a výškově, což vedlo k odchylce několika metrů kvůli neexistujícímu nulovému bodu na Jadranu. Kromě toho přinesly nové poznatky experimenty s táním sněhu, bodem varu vody, vlhkostí a tepovou a dechovou frekvencí. Vedle vrcholového kříže byl také vztyčen barometr, který poskytoval údaje po dobu 52 let. Celkové náklady na prvovýstup na Glockner pravděpodobně činily nejméně 50 000 eur.
