Americké námořnictvo za druhé světové války spolupracovalo se špičkami mafie
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
3 min
Zoufalost panující mezi americkými úřady během druhé světové války přinutila některé z orgánů k poněkud netradiční spolupráci armády a newyorského podsvětí. Co bylo cílem tohoto příměří?
Reklama
13. června 1942 se u pobřeží Long Islandu vynořil německý ponorkový člun. Tým sabotérů vedený Georgem Daschem měl za cíl za pomoci výbušnin ochromit americký průmyslový komplex, který svou produkcí zásoboval armádu USA. Americká námořní rozvědka v čele s generálporučíkem Charlesem R. Haffendenem dostala za úkol situaci vyřešit a Dascheovy záškodníky zlikvidovat. To se skutečně podařilo a během 14 dnů od vylodění byli všichni němečtí sabotéři dopadeni a postaveni před vojenský soud. Jak se Haffendenovi povedlo tak rychle reagovat? Jednoduše. Využil k tomu služeb místní mafie.
Armáda potřebovala získat vládu nad přístavem
Námořnictvo před válkou nedokázalo získat plnou bezpečnostní kontrolu nad newyorským přístavem. Nemělo páky na odbory, ale ani na dělníky či obchodníky. Prakticky každý s nimi odmítal komunikovat. V průběhu 2. světové války se však situace razantně změnila.
Byli to přitom sami mafiáni, kteří byli ochotni armádě pomoci. Jak se totiž ukázalo, řada členů byla hrdými občany USA, kteří byli připraveni přispět k obraně státu. Počátkem roku 1942, několik měsíců před vynořením ponorky u Long Islandu, tak vymyslel Haffenden přísně tajný plán, jak neoficiálně pověřit známého nepřítele státu, aby střežil New York před nacisty.
První schůzka s mafiány
Prostřednictvím řady právníků zorganizoval Haffenden tajnou půlnoční schůzku v Riverside Parku mezi Josephem „Socksem“ Lanzou – šéfem Fultonského rybího trhu, který se zodpovídal proslulému Luckymu Lucianovi – a okresním prokurátorem.
Socks byl zarytý vlastenec, který choval nenávist vůči Hitlerovi i Mussolinimu. Nedalo tudíž příliš práce jej přesvědčit ke spolupráci. Zprvu nekomunikující dělníci v přístavech pak náhle jako mávnutím kouzelného proutku začali spolupracovat s policií i armádou. Nedlouho od výše zmíněné schůzky tak měla americká armáda další obrannou linii před případnou hrozbou útoku z moře. Tato událost později vstoupila do historie jako Operace Underworld.
Luciano své výhodné pozice u armády využíval
Na rozdíl od Lanzy Luciano nepůsobil zrovna vlasteneckým dojmem. Využíval vojenskou strategii, aby mohl i z vězení rozdávat rozkazy svým důstojníkům. Návštěvy svých kumpánů totiž byly jednou z řady výhod, které mu spolupráce s úřady poskytla.
Rok po Daschově aféře se Operace Underworld vyvinula z ochrany přístavu a špionáže v komplexní pomoc spojeneckým vojskům při invazi a okupaci Sicílie – Operace Husky. Spojené státy totiž neměly k dispozici dostatek map a informací k boji na ostrově, a spolupráce s mafií se tak opět hodila. Cílem útoku bylo taktéž přimět Italy, aby se obrátili proti Němcům, což se nakonec také podařilo. Nepravděpodobný spojenec USA tak navzdory nesčetným zločineckým aktivitám opět dokázal zachránit situaci.
