Alchymista Kelley, který se snažil vytvořit kámen mudrců, spáchal sebevraždu po neúspěšném útěku z vězení českého hradu
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Sir Edward Kelley byl předním alchymistou na dvoře císaře Rudolfa II. Jeho život byl plný zvratů, že by podle něj mohl být natočen celý dramatický seriál. Jaký je příběh tohoto pozoruhodného muže, který byl v Čechách opakovaně vězněn?
Reklama
Černokněžník tělem i duší
Píšou se 90. léta 16. století, když Edward Kelley působí v Praze jako dvorní alchymista císaře Rudolfa II. Tvrdí, že má schopnost vidět duchy zemřelých, mluví s anděly, dokáže vyrobit bájný kámen mudrců a že zná tajemství přeměny bezcenných kovů na ryzí zlato. Okolí fascinuje také svým černokněžnickým vzhledem. Kelley měl vysokou a štíhlou postavu, mohutný plnovous a husté dlouhé vlasy. Říkalo se, že zakrývaly jeho uříznuté uši, o které přišel v Anglii jako trest za podvod s notářskými listinami v kanceláři, kde pracoval jako pomocník. Krátce po jeho smrti začaly kolovat různé legendy o jeho blízkém vztahu s císařem Rudolfem II. a sirem Johnem Dee, známým okultistou, astrologem, alchymistou a jeho dřívějším spolupracovníkem.
Médium při komunikaci s anděly
Kelleyho mládí a původ je dodnes nejasný. Sám tvrdil, že pochází z rodiny Ui Maine v Irsku. Podle horoskopu, který mu sestavil John Dee, se měl narodit ve anglickém Worcesteru dne 1. srpna 1555 v 16 hodin. Má se za to, že studoval v Oxfordu pod jménem Talbot, studia však nedokončil. Do konce života se neoprávněně chlubil univerzitními tituly. Navzdory tomu byl velmi vzdělaný uměl latinsky a řecky a vyznal se v chemii. V roce 1582 oslovil Johna Dee, který se neúspěšně pokoušel mluvit s anděly pomocí krystalů. Kelley jej svým pokusem přesvědčil, že to dokáže, a stal se jeho médiem. S anděly komunikoval zvláštním jazykem „enochian“. Následujících sedm let spolupracovali a pořádali různé seance včetně „modliteb za osvícení”. Dee totiž věřil, že „alchymie a andělské vědění zahojí trhlinu křesťanstva“.
Obvinění z nekromancie a působení v Třeboni
V roce 1583 se oba učenci s rodinami vydali kočovat po kontinentě. Deeovým cílem bylo udělat dojem na císaře Rudolfa II. a polského krále Štefana I., což se mu nepodařilo. V roce 1587 byli obviněni z nekromancie, čímž upoutali pozornost církve. Následně se museli obhájit na slyšení u papežského nuncia. V roce 1586 je začal sponzorovat bohatý a vlivný jihočeský šlechtic Vilém z Rožmberka, který se zajímal o alchymii. Působili v Třeboni, kde Kelley poprvé provedl transmutaci kovů. Mezi oběma učenci stále častěji vznikaly vzájemné neshody. V roce 1589 Kelley odjel do Prahy a Dee se vrátil do Anglie. Muži se už nikdy neviděli.
Rychlý vzestup, a ještě rychlejší pád
V roce 1590 si Kelley užíval přízně zámožných českých šlechticů a nadále se věnoval alchymii. Podařilo se mu přesvědčit císaře Rudolfa II., že umí vyrábět zlato. Ten jej za to nechal pasovat na sira Edwarda Kelleyho z Imany a Nového Lübenu. Hned příští rok byl však z císařské vůle uvězněn na Křivoklátě. Oficiálním důvodem mělo být zabití úředníka v souboji. Možná však šlo o zabránění Kelleyho útěku dřív, než skutečně dokáže vyrobit zlato. V roce 1595 dostal příležitost, aby své schopnosti obhájil. Protože se mu to nepodařilo, byl znovu uvězněn na hradě Hněvín v Mostě. Zde na přelomu roku 1597/8 zemřel na následky poranění nohy, které si způsobil při pokusu o útěk. Autorka knihy Alchymisté nebo šarlatáni: John Dee a Edward Kelley Petra Chourová se domnívá, že Kelley své trápení ukončil dobrovolně jedem.
