Rudolf II. se přestěhoval i se svým dvorem z Vídně

S vládou císaře Rudolfa II. je spojena řada zajímavých událostí, pro naše končiny je to především přesun sídla rakouského panovníka z Vídně do Prahy, jež z ní udělal velmi významné evropské město a kulturní centrum, do kterého se sjížděli umělci a učenci z celého světa. O přesunu bylo rozhodnuto nejen z důvodu bezpečnosti (Vídeň byla ve větším ohrožení nájezdy Osmanů), ale také kvůli zdravotnímu stavu Rudolfa a lákavým magickým legendám, které byly s městem spojeny. Co ho k tomu vedlo a co to znamenalo pro Prahu?

Přečtěte si také

Převratné ustanovení Rudolfa II. Moc se mu nechtělo, měl ale dobrý důvod majestát vydat

8. 3. 2023

Život císaře Rudolfa II.

Narodil se jako třetí potomek a nejstarší syn císaře Maximiliána II. a Marie Španělské v roce 1552, byl tedy předurčen k tomu zdědit habsburský trůn a stát se císařem celé Habsburské monarchie. Vzhledem k příbuzenství jeho rodičů jako mnoho jiných panovníků trpěl neduhy, které se projevovaly především na jeho duševním zdraví. Prakticky celý život trpěl depresemi a na sklonku života se tyto problémy ještě více prohloubily. Vedle jeho sklonů k vyhledávání samoty, uzavřenosti a depresím měl navíc touhu všechno vědět a všemu přijít na kloub, proto se také stal mecenášem vědy a pokroku.

Dětství a mládí Rudolfa II

Společně se svými sourozenci byl Rudolf II. vychováván na španělském královském dvoře u svého strýce. Právě časem stráveným ve Španělsku si budoucí císař vybudoval svou zálibu v umění, ale také v matematice či astronomii. Ještě během svého pobytu ve Španělsku se odmítl oženit a zůstal svobodný po celý svůj život. V roce 1571 se vrátil na rakouský císařský dvůr do Vídně, kde byl po smrti svého otce Maximiliána II. v roce 1576 korunován na císaře Svaté říše římské a převzal své vladařské povinnosti na celém rakousko-uherském území.

Císař Svaté říše římské

Vláda Rudolfa II. byla z počátku velmi úspěšná. Počátky jeho vlády byly poznamenány především snahou o opětovné rozšíření katolizace celé monarchie a její sjednocení, vladařské povinnosti a odpor nekatolické šlechty však způsobily, že se císař uchyloval spíše k neutrálnímu postoji a snažil se co nejvíce rozhodovacích pravomocí přenechat na svých rádcích. Náročnost vlády také přispívala ke zhoršování jeho psychického stavu a výrazné inklinaci k bádání a umění. Kvůli stále většímu nebezpečí ze strany Osmanské říše a také s ohledem na velikost Prahy a její kulturní a společenské zázemí, stejně jako architekturu a okultismus spojený s židovskou komunitou, se Rudolf II. rozhodl přesunout císařský dvůr v roce 1582 do Prahy, která díky tomu začala vzkvétat jako nikdy předtím.

Rivalita s bratrem a abdikace

Rudolfovy psychické problémy a postupná izolace, podivínství a orientace na mimovládní povinnosti vedly brzo k nespokojenosti především v řadách vyšší šlechty, která se na trůn snažila dosadit jeho bratra Matyáše Habsburského. Nepovedená turecká válka a stupňující se problémy panovníka nakonec vyústily v předání vlády nad Uherskem Matyášovi v roce 1605 a později také nad Rakouskem a Moravou v roce 1608. Rudolfovi tak zůstalo pouze České království, kterého se ovšem rovněž vzdal v roce 1611. Zemřel v roce 1612.

Přečtěte si také

Tycho Brahe byl bezpochyby prototypem naprosto geniálního a zároveň šíleného vědce. Už jeho dětství…

2. 3. 2023

Praha jako hlavní město Habsburské monarchie

Přesun císařského dvora znamenal pro Prahu řadu výhod, přispěl ovšem především k jejímu věhlasu. Kromě toho, že se stala centrem veškerého důležitého dění byla Praha díky zájmům císaře také vyhledávaným cílem umělců a učenců ze všech koutů známého světa. Císař na svém dvoře přivítal různé významné myslitele (Tycho de Brahe, Johannes Kepler nebo Giordano Bruno), kteří přišli s řadou převratných myšlenek. Vedle solidní vědy podporoval také alchymii a okultismus, pro které nechal zbudovat zvláštní laboratoř. Velkou proměnou také prošel Pražský hrad, kde dvůr sídlil. Některé části byly pouze uzpůsobeny potřebám císaře, jiné byly zcela nové (severní křídlo), aby pojmuly umělecké sbírky, z nichž část byla dovezena z Vídně a další část císař během svého života postupně rozšiřoval. Díky tomu Pražský hrad obsahoval jednu z nejrozsáhlejších uměleckých sbírek (a to jak obrazů, tak soch či drahých kamenů, různých knih apod.) své doby.

Přípravy a provoz Pražského hradu

Vedle přebudovávání byl Pražský hrad uzpůsoben potřebám a zájmům panovníka také jinými formami. Rudolf II. měl zvláštní zálibu ve zvířatech – především v koních, ale také v exotickém ptactvu. Zajímavou ovšem byla také jeho touha po chování jiných nezvyklých druhů, především lvů, kteří pro něj byli symbolem moci.