Vinný nemusí být vinen, vina není vinna. Češi stále tápou v pravopisu
Foto: Lembergvector / Depositphotos
3 min
Titulek je výstižným příkladem toho, jak mohou být jazykové nuance a podobnosti slov zdrojem chyb a nejasností. Jejich přesné rozlišení je důležité nejen pro správný pravopis, ale i pro jasné a přesné vyjádření myšlenek. Jazyk je živý organismus, který vyžaduje péči a pozornost – a právě takové zamyšlení nám může pomoci lépe porozumět jeho pravidlům a krásám. I když to je někdy celkem fuška…
Reklama
U přídavných jmen a jejich odvozenin píšeme dvě n tehdy, jestliže jsou utvořena od podstatných jmen, jejichž kořen končí na n, např. den denní, ráno → ranní, slunce → slunný, výkon→ výkonný → výkonnost → výkonnostní.
Dvě n ale píšeme i u výrazů, jako je (po)vinný, (po)vinna, (po)vinni, (po)vinně, (po)vinnost. „Z této řady vybočuje (po)vinen, ale jen zdánlivě,“ popisuje publikace Na co se nás často ptáte - Ze zkušenosti jazykové poradny. Dozvídáme se, že tento výraz vznikl (podobně jako stár, mlád, zdráv) odsunutím koncového -ý. Kvůli výslovnosti však byla v jednotném čísle rodu mužského mezi obě n vložena samohláska -e-, podobně jako je šťasten od šťastný.
Vina je tím vinna
Slovo „vinna“ není zastaralé ani nespisovné, ale je to ženský rod přídavného jména „vinný“. Používá se tedy jako tvar přídavného jména ve shodě s podstatným jménem ženského rodu, například: „Je ta žena vinna?“, „Byla za to vinna.“ Tento tvar je zcela běžný a spisovný, a znamená, že žena nese vinu na něčem.
Naopak „vina“ je podstatné jméno označující samotný pojem viny, například: „Jeho vina byla jasná.“, „Nesla na sobě tíhu viny.“ Když si to shrneme, tak jednoduše „vinna“ je ženský rod přídavného jména „vinný“ (spisovný tvar) a „vina“ je podstatné jméno označující pojem viny.
Vinný střik je na mém stavu vinný
Jedno přídavné jméno „vinný“ je odvozeno od podstatného jméno víno, což je alkoholický nápoj vyrobený ze zkvašených šťáv (například vinný ocet, vinný mošt).
Druhé přídavné jméno „vinný“ je odvozeno od podstatného jména vina, které znamená: mít zodpovědnost za něco zlého či nepříjemného, například být odpovědný za nějaký zlý skutek – mám pocit viny, dávám někomu vinu za něco, cítím se být vinný, uznali ho vinným, …
A proč se ve slově vinný (od víno a vina) píší dvě n? Pravidla říkají, že u přídavných jmen, která jsou pomocí přípon -ní, -ný odvozená od podstatných jmen, jejichž kořen končí na -n, -ň, se píší dvě n (vina → vinný, víno → vinný, den → denní, jméno → jmenný, ochrana → ochranný, telefon → telefonní atd.).
Obecně vzato
Podle autorů publikace Na co se nás často ptáte se dá zobecnit, že pokud jsou přídavná jména utvořena od příčestí trpných, píše se n jedno: záchrana → záchranný, ale zachráněn → zachráněný, výkon → výkonný, ale vykonán → vykonaný. Stejně tak je tvořeno přídavné jméno prosklený (od prosklen) i trojklaný (od příčestí trpného slovesa klát).
Jedno n je též náležité u přídavných jmen utvořených od názvů zvířat, např. slon → sloni, kuna → kuní a u výrazu raný ve významu 'brzký, časný, např. rané baroko, raná zelenina, a to na rozdíl od ranné krvácení, tj. krvácení z rány, vysvětlují jazykovědci z Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR.
