Svérázný symbol normalizačního úniku do soukromí a zlidovělých průpovídek
Foto: qualitylover / themoviedb
3 min
Děda Komárek z filmu Na samotě u lesa se stal ikonou českého humoru i výmluvným symbolem doby, kdy lidé utíkali před režimem na chalupy. Jeho hlášky „Chčije a chčije“ nebo „mít peněz jako šlupek“ dodnes rezonují společností, ale málokdo zná příběh herce Josefa Kemra, který za tuto postavu riskoval kariéru, nebo skutečného předobrazu chalupáře, jenž pro korunu neváhal „vrtat koleno“.
Reklama
Filmový děda, který přežil všechny režimy
Postavu dědy Komárka vytvořil Josef Kemr, herec s protikomunistickými postoji a hlubokou vírou, což v normalizačním Československu znamenalo profesní riziko. Režisér Jiří Menzel ho obsadil navzdory nesouhlasu Barrandova, který Kemra kvůli jeho náboženským aktivitám označoval za „pámbíčkáře“. Klíčovým argumentem pro Menzela byla Kemrova autenticita: byl jediný herec, který uměl pracovat s kosou – nezbytnou rekvizitou pro venkovana. Paradoxně tak komunistický režim nechtěně podpořil vznik postavy, jež se stala symbolem odporu proti uniformity.
Chalupa jako útočiště před ideologií
Děj filmu, v němž pražská rodina Lavičkových marně usiluje o koupi Komárkovy chalupy, odráží realitu 70. let. Fenomén chalupaření byl tehdy únikem před kontrolou státu – lidé budovali „soukromé ostrovy svobody“, kde mohli pěstovat zeleninu, chovat zvířata a ignorovat socialistické budovatelské slogany . Děda Komárek svou tvrdohlavou neochotou prodat usedlost ztělesňoval tuto touhu po nezávislosti: „Prodám, až nezaseju…“, sliboval, zatímco Lavičkovi čelili blechám od psa a nekonečnému dešti.
„Mít peněz jako šlupek“: Od cibulových slupek k metaforám bohatství
Původ lidového úsloví
Výraz
mít peněz jako šlupek
odkazuje k hojnosti, která postrádá hodnotu. Slovo „šlupka“ (hovorová varianta „slupka“) původně označovalo odpad z lnu nebo konopí, později se přeneslo na cibulové slupky či ovocné slupky. V přeneseném smyslu tedy jde o peníze, které se jen kupí, ale nepřinášejí užitek – podobně jako hromada slupek na kompostu.
Lakota, jež bolí víc než vrtačka
Druhé úsloví „pro korunu by si nechal koleno vrtat“ ilustruje extrémní lakotu. Podle lidové anekdoty děda Komárek na otázku, zda by pro korunu podstoupil bolestivý zákrok, odpověděl: „A ty máš korunu?“ Když vnuk přikývl, bezelstně dodal: „Tak dones vrtačku“. Tato fráze vznikla v době, kdy krejcar (1/100 koruny) symbolizoval nepatrnou hodnotu – ochota obětovat zdraví za minci se stala synonymem skrblictví.
Náboženství jako provokace
Kemrova víra byla za normalizace trnem v oku režimu. Tajná policie StB ho sledovala během modliteb na hřbitově, kde trávil i několik hodin denně. Komunisté ho podezřívali z „protistátní činnosti“, ačkoli šlo pouze o osobní zbožnost. Ironií osudu právě tato spirituální hloubka dodala dědovi Komárkovi autenticitu – jeho rezignované „Chčije a chčije“ znělo jako metafora pro bezmoc vůči politické moci.
Odkaz, který přežil
Kemr zemřel v roce 1995, ale jeho postava zůstala součástí českého kulturního kódu. Když dnes Češi při dešti opakují „Chčije a chčije“, málokdo ví, že původní hláška zněla „Chčijó a chčijó“ v komárovském nářečí. Stejně tak chalupaření přetrvalo jako způsob života, byť již bez politického podtextu. Děda Komárek se tak stal věčným symbolem rezistence skrze humor – mužem, který přežil Habsburky, nacisty i komunisty, protože „na poli stále sel“.
Tohle jste o filmu na samotě u lesa určitě nevěděli!
