Sousedka v chatařské osadě si stěžuje, že jí děti obírají rybíz. Větve přitom zasahují na veřejnou cestu

Když se děti vrátily z hraní celé upatlané, nečekala jsem, že za chvíli zaklepe rozzlobená sousedka. Obvinila je z krádeže rybízu. Její keře přitom přesahovaly plot a plody visely přímo nad obecní cestou. Měla vůbec právo děti vinit?

Léto v chatařské osadě má svoje kouzlo. Děti běhají mezi chatami, hrají si na schovávanou mezi keři a my rodiče si konečně můžeme oddechnout. Není třeba je hlídat na každém kroku, protože se tady všichni navzájem znají.

Ten pátek odpoledne se moje osmiletá dvojčata vrátila domů celá od rybízové šťávy. Smála jsem se tomu – vždyť to je přesně ta svoboda, kterou jsme jako děti měli taky.

Pak ale zaklepala paní ze sousední chaty. Už z výrazu obličeje bylo jasné, že nepřichází na kus řeči. Ani jsem ji nestihla pozvat dál, když začala hartusit:

„Vaše děti mi chodí na rybíz. To je krádež!“ rozčilovala se.

Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Krádež? Děti? Dcerky za mnou vykoukly zpoza dveří celé vyděšené.

Větve visely nad cestou

Když jsem se vzpamatovala, zeptala jsem se, o jaký rybíz jde. Sousedka ukázala směrem k obecní cestě, která vede kolem jejího pozemku.

„Moje keře! Vaše děti tam celé odpoledne lítaly s kamarády a trhaly plody,“ ukázala prstem.

Šla jsem se podívat na místo. Jistě, podél plotu rostly husté keře rybízu, které patřily sousedce. Větve ale prorůstaly skrz plot a plody visely přímo nad veřejnou cestou. Děti je trhaly zvenku, aniž by vstoupily na její pozemek nebo se nějak přes plot natáhly .

Snažila jsem se to sousedce vysvětlit. Že děti byly na obecní cestě, že nic nepřelézaly. Ale ona byla neoblomná.

„To je můj rybíz, moje rostlina, moje plody. Ať už rostou kdekoliv!“ trvala na svém.

Celý víkend jsem z toho byla rozrušená. Zakázala jsem dětem ten rybíz trhat a šla jsem si promluvit s maminkou jejich kamarádky. Shodly jsme se, že nechápeme, co má moje sousedka za problém. Jsou to přece jenom děti… a jde jen o pár kuliček rybízu. Vyvádí, jako by jí otrhaly celou úrodu. A vůbec, může to být opravdu krádež, když plody visí nad veřejnou cestou? A co když ovoce na cestu samo spadne?

Co na to říká právník

Příběh naší čtenářky ukazuje, že i zdánlivá drobnost může narušit sousedské vztahy. Děti očesávající větve ovocných keřů prorůstajících ploty nejsou v chatařských osadách a zahrádkářských koloniích neobvyklým jevem. Nějak tak se předpokládá, že se pro těch několik hroznů svět nezboří. A lidé to často tolerují.

Z právního pohledu je to však jinak. Redakce Nespechej.cz poprosila o vyjádření odborníka Tomáše Smolíka.

„Samotný fakt, že větve stromu prorůstají skrz plot a přesahují nad veřejnou cestu, ještě neznamená, že si z nich může kdokoliv utrhnout plody. Ty jsou stále majetkem vlastníka stromu a k jejich utržení je zpravidla potřeba jeho souhlas. Ve chvíli, kdy ovoce ze stromu samo spadne na veřejnou cestu, už nejde o plody spojené se stromem. Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) výslovně nestanoví, komu v takové situaci náleží (jeho § 1016 odst. 1 jen stanoví, že plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku; to neplatí, je-li sousední pozemek veřejným statkem). Pokud je tedy z okolností zřejmé, že vlastník veřejné cesty má o spadané ovoce zájem a běžně jej sbírá, je vhodné jeho vlastnické právo respektovat.“
Tomáš Smolík, Generali Česká pojišťovna a.s., produkt Právní ochrana D.A.S.

Jinými slovy, stížnost sousedky byla oprávněná a děti z jejích keřů nesmějí nic otrhávat, ani když větve prorůstají skrz plot.

Pro zachování dobrých sousedských vztahů je vhodné poučit děti, že na cizí ovocné keře se nesahá. Vždycky by se měly jejich majitele napřed slušně zeptat, jestli si mohou něco utrhnout. A to i v přátelské chatařské osadě, kde se všichni navzájem znají a podobné konflikty nikdo neočekává.

pozn. redakce: Tento příběh vychází ze skutečné události. Použité fotografie a videa mají pouze ilustrační charakter. Zažili jste něco podobného? Pošlete nám prosím svůj příběh do redakce.