Proč si nepamatujeme jména? Vědci odhalili hned čtyři důvody
Foto: Pexels
4 min
Dokážete si vybavit tvář kolegy, kterého jste potkali na firemní akci, ale jeho jméno vám uniká? Nejste sami. Lidský mozek je skvělý v rozpoznávání obličejů, ale s ukládáním jmen si poradí výrazně hůř. Psychologové identifikovali čtyři klíčové faktory, kvůli kterým nám jména tak snadno vypadávají z paměti. Překvapivě jde o zcela normální jev, který má hlubší kognitivní důvody.
Reklama
Evoluční výhoda rozpoznávání tváří je nesporná. Nejen lidé, ale i další sociální živočichové poznávají členy své skupiny podle obličeje. V našem mozku máme dokonce specializované oblasti věnované výhradně zpracování rysů tváře. Proto funguje rozpoznávání známých lidí rychle a poměrně přesně.
Oproti tomu zapamatování si jmen představuje mnohem větší výzvu. Psychologové Lise Abrams a Danielle Davis ve své studii zkoumali, proč mozek selhává právě u této zdánlivě jednoduché úlohy. Výsledky přinesl server Psychology Today.
Jména fungují jinak než běžná slova
Výzkumníci identifikovali čtyři zásadní rozdíly mezi osobními jmény a ostatními slovy, která používáme v běžné komunikaci.
Chybí logická souvislost
První problém tkví v naprosté nahodilosti jmen. Když někdo zmíní jablko, okamžitě si představíte konkrétní předmět s typickými vlastnostmi. Ale co když uslyšíte jméno Petr? Nedozvíte se vůbec nic o vzhledu této osoby ani jejích charakteristikách. Běžná slova konzistentně odkazují na stejný typ věcí, zatímco jména postrádají jakoukoliv popisnou hodnotu.
Neexistuje synonymum
Druhý faktor souvisí s absencí synonym. Většina slov má alternativy, které můžeme použít, když nám zrovna to správné nenapadá. Pokud si nevzpomenete na termín „šířit“, klidně řeknete „distribuovat“. Váš protějšek si vašeho zaváhání ani nevšimne.
U jmen taková záchrana neexistuje. Buď si vzpomenete na správné jméno, nebo ne.
Složitost víceslovných kombinací
Třetí komplikace vychází z kulturních zvyklostí. V mnoha společnostech lidé nosí křestní jméno, příjmení a někdy i další jména. Křestní jméno je často snadné si zapamatovat. Ale s příjmením to bývá horší. Když mluvíte o někom konkrétním, potřebujete oba výrazy. Nestačí Tom, musíte k němu doplnit Hanks, Cruise nebo Holland. Jinak nevíme, kterého Toma máte na mysli. Mozek musí správně poskládat všechny části dohromady a ne vždy se mu to podaří.
Vzácnost konkrétních kombinací
Čtvrtý důvod se týká frekvence výskytu. Fenomén „mám to na jazyku“ postihuje častěji méně používaná slova. I když komponenty jmen mohou být běžné (Petr, Novák, Jindřich, Novotný), jejich konkrétní spojení se vyskytují podstatně méně často. Některá jména navíc obsahují neobvyklé kombinace písmen, což jejich zapamatování ještě ztěžuje.
Když se mozek splete
Problémy s pamětí se netýkají jen vybavování. Chyby vznikají i při vnímání. Kolegyně vám vypráví o Mirce z účtárny, která se nedávno vdala. Celou dobu si ale myslíte, že mluví o Kláře z mzdové účtárny. Slyšeli jste správně „Mirka“, ale mozek automaticky vyvolal obraz Kláry.
Později gratulujete Kláře k svatbě a ona si myslí, že jste sarkastičtí. Nebo si chybu vůbec neuvědomíte a vytváříte si falešné vzpomínky.
Normální fungování s občasnými výpadky
Očekáváme, že naše paměť bude spolehlivým zdrojem informací dostupným kdykoli. A ve většině případů přesně tak funguje. Při běžné konverzaci si vybavujeme slova a jejich významy rychlostí dvou až tří za sekundu.
Výpadky paměti při vybavování jmen tedy nejsou známkou selhání ani zhoršující se paměti. Jde o přirozený důsledek toho, jak náš mozek zpracovává informace a jak se jména liší od ostatních slov, která denně používáme.
