Jak to chodilo ve středověkých lázních, jejichž služby si oblíbili i panovníci
Foto: Pexels
3 min
Středověké lázně byly společenským centrem, kde se lidé kromě očisty těla věnovali také hodování a tajným schůzkám. Václav IV. sem chodil pravidelně – a rozhodně ne jen kvůli mytí.
Reklama
Místo, kde se myl král i prostý řemeslník
Renesanční kronikář Václav Hájek z Libočan zapsal v 16. století pověst o lazebnici Zuzaně, která zachránila krále Václava IV. před šlechtickou vzpourou. Pomohla mu utéct přes řeku a později se stala jeho milenkou. Pravdivost příběhu nikdo nedokáže, ale stát se mohl. Václav totiž lázeňské domy navštěvoval s oblibou – a nejen kvůli vodě.
Ve středověkých městech neexistovaly domácí koupelny v podobě, jak je známe dnes. Vlastní vanu si mohli dovolit pouze nejbohatší měšťané a šlechta. Řeka byla plná odpadků a splašků, takže se v ní nikdo dobrovolně nekoupal. Proto vznikly veřejné lázně – místa, kam chodili všichni, od chudých řemeslníků po krále.
Provoz těchto zařízení nebyl nijak složitý. Lazebníci a lazebnice nepotřebovali žádné speciální vzdělání. Jejich práce spočívala v přípravě kádí s vodou, vybírání vstupného a obsluze hostů. Podávali občerstvení, někdy i alkohol, a starali se o pohodlí návštěvníků.
V kádi s vínem a bez ostychu
Uvnitř lázeňských domů stávaly velké dřevěné kádě naplněné vodou, v nichž hosté nejen relaxovali, ale také jedli, pili a bavili se. Středověký člověk měl k nahotě zcela jiný vztah než my dnes. Muži a ženy se společně koupali nazí, aniž by to komukoliv připadalo nepatřičné. Pro obyvatele města bylo stejně přirozené posedět s ženami ze sousedství v kádi, jako dnes vám přijde normální posedět s nimi v kavárně.
Václav IV. si dokonce nechal motivy polonahých lazebnic bohatě vykreslit do iluminací své drahocenné rukopisné Bible. Lázeňství ho fascinovalo natolik, že si ho přál mít zachycené i v posvátném textu.
Samozřejmě se našli mravokárci, kteří v lázeňských domech viděli hnízdo neřesti a hříchu. A měli částečně pravdu. Uvolněná atmosféra, nahota a alkohol vytvářely ideální prostředí pro milostné avantýry. Některé lazebnice nabízely hostům za příplatek intimní služby, přestože se k nejstaršímu řemeslu oficiálně nehlásily.
Co král v lázních opravdu hledal
Přesto si lazebnická profese velkou vážnost nezískala. Každý věděl, co se v lázeňských domech skutečně děje - nebo co se tam může dít. Chodili sem muži všech stavů, včetně králů. Karel IV. i jeho syn Václav nebyli výjimkou.
Středověké lázně navíc nesloužily jen ke koupeli a zábavě. Lazebníci běžně prováděli holení, stříhání vlasů, pouštění žilou či drobné chirurgické zákroky jako trhání zubů nebo ošetření ran. Byl to komplexní servis pro tělo – od hygieny po zdravotní péči.
Neměli bychom si naivně představovat, že Václava IV. do lázní táhla touha po mytí v nepříliš často vyměňované vodě. Chodil sem za zábavou, relaxací a ženami. Je tedy docela možné, že v pražských lázních opravdu působila nějaká Zuzana a král si ji oblíbil. Vzhledem k jeho známé náklonnosti k ženám je ale pravděpodobné, že prožil noci i s mnoha jejími kolegyněmi.
Nikdo ho přitom nemohl veřejně obvinit z nemravnosti. Chodil přece jen do lázní – jako všichni ostatní muži jeho doby. A že tam dělal něco víc než jen mytí? To byla věc, o které se mluvilo potichu, ale nikdo pro ni neměl důkaz. Co se stalo v lázních, v lázních také zůstalo.
