Přelet nad kukaččím hnízdem: Film, který nezestárl ani po 50 letech

Příběh, který se odehrává v depresivním prostředí psychiatrické léčebny v Oregonu, zná snad každý. Ale i když jste ho viděli pětkrát, po šesté vás dostane úplně stejně. Sledujeme v něm Randla McMurphyho, v neopakovatelném podání Jacka Nicholsona, který se rozhodne vyhnout vězení tím, že začne předstírat duševní chorobu. Jenže to, co vypadalo jako snadná cesta ke svobodě, se promění v brutální střet s mašinérií systému, kterou zosobňuje mrazivě klidná sestra Ratchedová.

Právě tento souboj jednotlivce s mocí, svobody s nesvobodou a lidskosti s chladnou byrokracií je to, co z filmu udělalo nesmrtelnou klasiku. Miloš Forman do filmu vtiskl svou zkušenost s totalitním režimem, což je možná ten důvod, proč film v tehdejším Československu rezonoval mnohem silněji než kdekoli jinde. McMurphy pro nás nebyl jen blázen z Ameriky, byl to symbol odporu, který jsme všichni důvěrně znali.

Historický triumf, který se neopakuje

To, co se stalo v roce 1976 na předávání Oscarů, se zapsalo do historie zlatým písmem. Přelet nad kukaččím hnízdem se stal teprve druhým filmem v historii, který získal takzvaných „Velkých pět“ Oscarů. Co to znamená? Že snímek naprosto ovládl nejdůležitější kategorie, což se v Hollywoodu rovná malému zázraku.

Film si odnesl sošku za:

1. Nejlepší film
2. Nejlepší režii (Miloš Forman)
3. Nejlepší scénář
4. Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Jack Nicholson)
5. Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli (Louise Fletcher)

Před ním to dokázal jen film Stalo se jedné noci v roce 1934 a po něm už jen Mlčení jehňátek v roce 1991. Tento fakt sám o sobě vypovídá o tom, jak precizně byl film natočen. Každý záběr, každé slovo v dialogu a každý pohled herců zde má své místo.

Herecký koncert, ze kterého mrazí

Nemůžeme nezmínit casting. Jack Nicholson v roli McMurphyho nepředvádí jen herectví, on tou postavou doslova žije. Jeho energie, šílený úsměv a neustálá snaha rozbít sterilitu ústavu jsou motorem celého filmu. Na druhé straně stojí Louise Fletcher jako sestra Ratchedová. Její postava není prvoplánově zlá – nekřičí, nešílí. Je to její klid, pasivní agresivita a neochvějná víra v pravidla, co z ní dělá jednoho z nejděsivějších filmových záporáků všech dob.

Zajímavostí je, že film odstartoval kariéru mnoha dalším hvězdám. Pokud se budete dívat pozorně, uvidíte v rolích pacientů mladého Dannyho DeVita nebo Christophera Lloyda (známého jako doktora z Návratu do budoucnosti). Pro oba to byly zásadní role, které jim otevřely dveře do první hollywoodské ligy. A nesmíme zapomenout na „Velkého náčelníka“ v podání Willa Sampsona, jehož finální scéna s mramorovým umyvadlem patří k nejsilnějším momentům, jaké kdy byly na celuloid zachyceny.

Proč se dívat i v roce 2026?

Mohlo by se zdát, že film z roku 1975 už dnešnímu divákovi, zvyklému na rychlé střihy a digitální efekty, nemá co nabídnout. Opak je pravdou. Přelet nad kukaččím hnízdem je nadčasové dílo, které nezestárlo ani o den. Témata jako psychické zdraví, hranice mezi normalitou a šílenstvím a potřeba lidské důstojnosti jsou dnes aktuálnější než kdy dříve.

Navíc sledovat Formanova díla znamená nahlédnout do duše režiséra, který dokázal dobýt svět, aniž by ztratil svůj středoevropský nadhled a smysl pro tragikomické situace. Forman neukazuje černobílý svět. Ukazuje nám lidi s jejich chybami, strachy a sny. Možná proto nás ten konec vždycky tak zasáhne – je v něm totiž kus pravdy o nás všech.

Udělejte si večer pro sebe

Zapomeňte na chvíli na sociální sítě a rychlé zprávy. Přelet nad kukaččím hnízdem na ČT2 je ideální příležitost, jak si dopřát pořádnou dávku poctivé filmařiny. Je to film, u kterého se budete smát při scéně s fiktivním sledováním baseballového zápasu, ale u kterého vám na konci pravděpodobně ztuhne úsměv na rtech.

Je to zkrátka zážitek, který vás „přiková k obrazovkám“, a to ne kvůli reklamním trikům, ale kvůli své čisté umělecké síle. Takže si nachystejte kapesníky (budou potřeba) a užijte si večer s Milošem Formanem a jeho největším triumfem. Takových filmů se totiž v jedné generaci rodí jen pár.