Život za železnou oponou: Pravda o každodenním životě v komunistickém režimu
Foto: watman / Depositphotos
3 min
Železná opona byla hranice oddělující komunistické země východní Evropy od západních demokracií během studené války. Bránila volnému pohybu lidí a informací mezi oběma bloky. Tento pojem symbolizoval rozdělení Evropy na dva nesmiřitelné tábory.
Reklama
Železná opona
Železná opona byla 3800 km dlouhá bariéra z ostnatého drátu, betonu a dřeva, která oddělovala východní blok od západních zemí. Lidé žijící na východě byli tímto rozdělením těžce postiženi a každý den konfrontováni s omezením svobody pohybu a státním dohledem. Belgičtí filmaři navštívili bývalou NDR a Českou republiku, aby připomněli osudy lidí žijících pod dohledem státu, a zaznamenali svědectví pamětníků, kteří si pamatovali dobu, kdy ostnaté dráty a vojáci se psy byli běžnou součástí jejich života.
Za socialismu nebyla velká nabídka zábavy jako dnes, ale lidé si dokázali najít způsoby, jak trávit…
Rok 1989
Rok 1989 znamenal pro město České Velenice konec této doby a návrat k normálnímu životu bez policejního režimu a podezíravosti. Důvodů, proč se o železné oponě na Slovensku a v Česku málo učí, je několik. Historie je stále živá a citlivá, lidé i učitelé si to pamatují, ale někteří politici nemají zájem to probírat, protože mnozí tehdejší mocníci jsou stále ve funkci. Téma je politicky nepohodlné a v rodinách často vyvolává spory. Mladí lidé o historii nemají zájem, ačkoliv materiálu je dost.
Odvaha
Příkladem odvahy je u útěk čtyř mladíků z roku 1985, kteří se pod železnou oponou podhrabali a dostali se do Rakouska. Přestože železná opona byla dokonale střežená, plánovali útěk tak, že si získali důvěru pohraničníků a dostali se blízko k hranici. Během útěku však spustili poplach a byli pronásledováni, nakonec ale unikli. Jeden z nich, Václav Bařina, se později usadil v USA, ale vzpomínky na útěk ho stále pronásledovaly. Historik Jan Rychlík uvádí, že mezi lety 1945 a 1987 uteklo na západ téměř 173 000 lidí. Komunistická propaganda označovala emigranty za zrádce a poukazovala na jejich údajný smutný osud, ačkoliv většina z nich hledala lepší životní možnosti.
Boj proti útlaku
Režim emigraci považoval za nežádoucí, protože přicházeli o pracovní sílu. Historik připomíná, že lidé neměli jinou možnost než utéct, a lidský důmysl dokázal přelstít i přísně střeženou železnou oponu. Mnoho z těch, kdo riskovali útěk, čelilo nebezpečí, které mohlo znamenat i ztrátu života. Přesto jejich touha po svobodě byla silnější než obavyz represí. Železná opona představovala fyzickou i psychickou bariéru. Útěky za hranice často vyžadovaly pečlivé plánování a odvahu, protože bezpečnostní složky byly velmi přísné. Tyto příběhy odvahy dodnes připomínají sílu lidského ducha v boji proti útlaku.
