Ze života moc neměli, tak tesali: Asketičtí mniši vybudovali ze skal rozsáhlý komplex klášterů, o kterém se píše v Bibli
Foto: myronstandret / Depositphotos
Mniši-poustevníci žili v komunitách, v nichž peníze ani majetek neměly hodnotu a jejichž členové společně pracovali, modlili se i stolovali. Kolem podlouhlých stolů vytesaných z kamene, s lavicemi kolem, se scházeli jednou denně ke společnému jídlu. Společně vybudovali nevídanou nádheru 30 kostelů vytesaných do skal.
Během tisíciletého působení větru a deště na měkkou skálu v oblasti Kappadokie, která se nachází v centrálním Turecku, konkrétně v Anatolii, vytvořila příroda působivou krajinu dramatických soutěsek, falických kuželů a vysokých špic známých jako pohádkové komíny.
Ve 4. století n. 1. se začali v těchto přírodních stavbách usídlovat křesťanští mniši a měnit je v jeskynní kostely, kaple a kláštery, které vyzdobili působivými freskami. Mniši byli následovníky učení biskupa z Kayseri, který věřil, že člověk si zajistí místo v nebi jedině tak, že bude na zemi žít asketickým životem. Mniši si odpírali veškeré materialistické výdobytky a vedli prostý život ve víře, že se tím přibližují bohu, uvádí Sarah Bartlettová v knize Průvodce po mystických místech světa.
Země dobře vychovaných koní, jak se Kapadocie překládá z chetitského jazyka.
V pozdějších dobách se bránili invazi Arabů výstavbou jeskynních vesnic, a dokonce i menších měst, jako je například Derinkuya. Pět kilometrů od Göreme, v nejvyšším bodě Kappadokie, najdete ve skále vytesaný celý hrad.
Muzeum v přírodě - náboženský komplex
Göreme, muzeum pod širým nebem, je rozsáhlý komplex klášterů. V srdci této oblasti, z nichž každý má vlastní úžasný kostel. Najdete mezi nimi například Ženský klášter, sedmipatrovou změť síní a chodeb s pevnými kamennými dveřmi pro případ nebezpečí, nebo Hadí kostel se dvěma místnostmi vyzdobenými propracovanými freskami okrové barvy. Na první fresce stojí mezi císařem Konstantinem a sv. Helenou přízračný Kristus s knihou v ruce, na druhé pak sv. Teodor a sv. Jiří zabíjejí stvůru (hada, podle něhož je kostel pojmenován). Toto figurativní umění je datováno do období 11.-12. století, zatímco rudé kříže a prosté abstraktní ornamenty v některých kostelech pocházejí z období ikonoklasmu v 8. století.
V krajině vymodelované erozí upomíná muzeum Göreme na éru raného křesťanství.
Za vlády byzantského císaře Konstantina V. (718-755 n. 1.) byla zobrazení živých bytostí považována za ďáblův pokus o znovuzavedení pohanství, a proto byly malby Krista a světců zakázány. Konstantin VI. (771-804 n. 1.) figurativní umění obnovil. Ta nejkrásnějších díla v Göreme zdobí Temný kostel z 12. století, přístupný klikatým tunelem. Na stěnách tu najdete živé výjevy z Kristova života a poblíž západního vstupu tři hroby, uzavírá Bartlettová.
