Opravdu Bible zakazuje tetování? Možná si to lidstvo vykládá špatně
Foto: halfpoint / Depositphotos
Tetování je známé již po tisíciletí. Lidé si je pořizovali nejméně před pěti tisíci lety. Dnes je běžné všude, od maorských komunit na Novém Zélandu až po kancelářské budovy v americkém Ohiu. Na starověkém Blízkém východě však autoři hebrejské Bible tetování zakazovali.
Podle třetí knihy Mojžíšovy ve Starém zákoně Bůh přikazuje: “Nebudete svá těla zjizvovat pro mrtvého, ani si dělat nějaké tetování”. To znamená, že se nebudeš tetovat. Historicky to učenci často chápou jako varování před pohanskými smutečními praktikami. Jazykovědec John Huehnergard a odborník na starověký Izrael Harold Liebowitz však podle serveru Daily JSTOR tvrdí, že tetování bylo ve starověku chápáno jinak.
Huehnergard a Liebowitz si všímají, že zákaz řezů - nebo tetování - se objevuje hned po slovech, která se jasně vztahují k truchlení, což možná potvrzuje původní teorii. A přesto, když se podívají na to, co je známo o rituálech spojených se smrtí ve starověké Mezopotámii, Sýrii, Izraeli a Egyptě, nenacházejí žádné zmínky o ,označování´ kůže jako znamení smutku. Poznamenávají také, že v knihách Leviticus (třetí kniha Starého zákona, jinak Mojžíšova) a Exodus (druhá kniha Mojžíšova či druhá kniha Tóry) existují další příklady, kdy se dvě poloviny verše týkají různých otázek. Může to tedy být i tento případ.
(Leviticus – třetí kniha Mojžíšova 19:28):
Nebudete svá těla zjizvovat pro mrtvého, ani si dělat nějaké tetování. Já jsem Hospodin.
Ve starověké Mezopotámii se tetování zřejmě často používalo k označování zotročených lidí (a v Egyptě jako ozdoba žen všech společenských vrstev). Egyptští zajatci byli označováni jménem boha, což je označovalo jako majetek kněží nebo faraona. Vyznavači však mohli být označeni také jménem boha, kterého uctívali.
Jinde v Novém zákoně Bible stojí (1 Korintským 6:19):
Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě; byli jste draze vykoupeni!
Huehnergard a Liebowitz se domnívají, že vzhledem ke klíčové roli útěku z egyptského otroctví ve starověkém židovském právu Tóra se původně tetování zakazovalo, protože bylo „symbolem otroctví". Zajímavé však je, jak autoři uvádějí, že v hebrejské Bibli je ještě jedna zjevná zmínka o tetování. Prorok Izajáš popisuje, jak se Jákobovy děti zavazují Bohu: „Jiný si označí ruku ,Hospodinovu'." Zde se zdá, že tetování je přípustné jako znamení poddanosti nikoliv lidskému pánovi, ale Bohu.
Takže závěrem k tetování a piercingu uvádějí Křesťanské stránky o Bohu a Ježíši:
Bůh to jasně zakazuje.
Starověké rabínské debaty přinesly řadu různých teorií o významu zákazu tetování. Některé autority se domnívaly, že tetování je zakázáno pouze v případě, že obsahuje určitá sdělení, například jméno Boží, větu „Já jsem Hospodin" nebo jméno pohanského božstva. Talmudský zákon vypracovaný kolem roku 200 n. l. říká, že tetování je zakázáno pouze tehdy, pokud je provedeno „za účelem modloslužby" - nikoli však tehdy, pokud má označovat zotročení osoby.
Význam zákazu tetování se samozřejmě mohl v průběhu času měnit. Ve starověku však možná vůbec nešlo o smuteční praktiky, jak se dnes můžeme mylně domnívat.
