Co vám ve škole neřekli: Celá cesta za oráčem byla jen geniální divadlo pro hádavé muže
Foto: Public domain, Wikimedia commons
5 min
Kněžna Libuše, vládnoucí na Vyšehradě, si pro výběr manžela povolala koně, který se zastavil u oráče jménem Přemysl. K němu se vztahují počátky slavné dynastie Přemyslovců, která vládla na českém trůnu do roku 1306.
Reklama
Kdo byl Přemysl
Přemysl byl podle pověsti zemanem ze Stadic, který upoutal pozornost Libuše, dcery jakéhosi Kroka, který vládl velké části Čech. Libuše nastoupila po svém otci na trůn a její radní i poddaní požadovali, aby se provdala. Protože Přemysl nebyl šlechtic, vyprávěla vizi, v níž budou muži následovat koně, který nebude nikým veden, a následovat ho, aby našli Libuši jejího budoucího manžela. Tím by to byla vůle osudu, nikoliv její vlastní přání. Existují dvě verze legendy. Jedna, v níž mají najít muže, který oral pole s jedním zlomeným sandálem, a druhá, ve které by muž seděl ve stínu jediného stromu a jedl z železného stolu (svého pluhu). Učinili tak a našli Přemysla přesně podle předpovědi…
Libuše soudkyně
Libuše vládla na Vyšehradě moudře. Vždy spravedlivě posuzovala argumenty a konflikty lidí, kteří za ní přišli a žádali ji o pomoc. Lidem se její rozhodování líbilo a byli s ní spokojení. Respektovali její rozhodnutí.
Hádaví sousedé
Ale pak k ní jednoho dne přišli dva hádaví sousedé. Hádali se o pole, jeden obviňoval druhého z posouvání jeho hranic. Libuše svolala shromáždění, které vyslechlo oba sousedy. Libuše po chvíli přemýšlení rozhodla, že mladší muž má pravdu a země, o kterou se oba dva hádali, se má stát jeho. Muž, který spor prohrál, se rozzuřil a řekl jí: „Ženy, ano, dlouhé vlasy, ale jsou polohloupé. Běda mužům, kterým žena vládne.“
Běda mužům, kterým žena vládne
Tato slova Libuši zarmoutila. Ale uvědomila si, že muž by mohl být lepším vládcem, a kdyby jen ona měla vedle sebe nějakého muže, nemusela by být pořád sama a dělat všechno po svém. Následně Libuše řekla: „Ano, jsem žena a vládnu jako žena. Nesoudím tě přesně tak, jak by to udělal muž. Pokud chceš, aby ti vládl muž, přeji ti, aby se tvé přání stalo pravdou.“
Běžící kůň
Nechte mého koně běžet. Následujte ho a tam, kde se zastaví, najdete svého budoucího vládce. Druhý den ráno se muži začali připravovat na cestu. Nevěděli, kam půjdou nebo jak dlouho bude jejich cesta trvat. Pak vypustili bílého koně ze stáje. Nasadili mu plášť na sedlo a nechali ho projet bránou. Muži následovali koně. Všichni putovali směrem na západ tři dny a tři noci. Zdálo se, že kůň zná cestu. Třetí den dorazili k řece Bílině. Na jejím břehu stála osada s názvem Stadice. Muž za ním oral pole. Měl dva voly a lískovou tyč.
Nalezení Oráče
Bílý kůň se u muže zastavil a muži hledající vládce věděli, že konečně našli toho pravého. Nejstarší z mužů se zeptal Oráče: „Jaké je tvé jméno?“ „Jmenuji se Přemysl,“ odpověděl Oráč. „Přemysle, naše kněžna Libuše a celý národ chtějí, abyste se stal naším novým vládcem a vládl naší zemi spravedlivě.“ Přemysl zarazil lískovou tyč do země a řekl: „Bohužel mám nedokončeno orání tohoto pole. Kdybyste přišli později, naše země by se nikdy nedozvěděla, co je hlad.“
Lískový prut
Najednou z lískového prutu vyrostly tři větvičky a zelené listy. Muži byli ohromeni. Najednou dvě větvičky uschly a zůstala jen jedna větvička zelená. „To znamená,“ vysvětlil Přemysl, „že tato země bude mít několik vládců, ale jen jeden z nich bude skutečně vládnout.“
Staré boty
Muži pomohli Přemyslovi převléknout se do knížecího pláště a byli překvapení, když se Přemysl rozhodl vzít s sebou své staré boty. „Proč je nenecháš tady?“ zeptali se ho. „Chci, aby moji potomci věděli, odkud pocházejí a nikdy se nad nikoho nepovyšovali,“ odpověděl.
Svatba s Libuší
Když Přemysl dorazil na Vyšehrad, oženil se s Libuší. Přemysl, zvaný Oráč, začal spolu s Libuší vládnout zemi po jejich svatbě a vládl moudře a spravedlivě.
Pomník Přemysla Oráče
V roce 1841 postavil hrabě Nostitz na Královském poli pomník Přemysla Oráče. Pomník navrhl architekt F. Staumann. Skládá se z kamenného podstavce, na jehož vrcholu je umístěn litinový pluh. V přední a zadní části podstavce jsou železné reliéfy od Josefa Maxe znázorňující setkání Přemysla Oráče s delegací kněžny Libuše a jeho příchod na Vyšehrad. Na levé straně podstavce je nápis „ZDE OD PLUHU PŘEMYSL K WÉWODSTWJ POWOLÁN. WZDĚLANY MDCCCXLI.“. V roce 1945 byl na pravé straně podstavce doplněn nápis: „VLÁDA VRÁTILA SE DO RUKOU TVÝCH, Ó LIDE ČESKÝ. 1945“.
