Mejdlíčka: Vonělo to jako mýdlo a fungovalo to jako kouzlo, a dnes se k tomu vracíme
Foto: dechevm / Depositphotos
3 min
Některé vzpomínky z dětství zanechávají v lidech nezapomenutelný otisk. Chutě a vůně jsou pro nás tím, co nás znovu přenese do světa, kdy jsme byli bezstarostní a užívali si každou chvíli.
Reklama
Sladkosti
Možná si vzpomínáte na drobné sladkosti, které se roztékaly na jazyku a dokázaly vyvolat úsměv na tváři. Byly barevné, levné a přístupné všem dětem. Přestože dnes už se některé z nich nevyrábí, jejich kouzlo zůstává v paměti mnoha generací. Některé chutě se zkrátka a jednoduše nezapomínají. Je jedno kolik je člověku let, tyto věci v nás zůstávají napořád. Jen si občas myslíme, že jsme to všechno zapomněli. Přitom možná stačí tak málo. Většina lidí navíc miluje sladké, někteří si bez sladkého nedokážou představit svůj pracovní den. Přílišné množství je bohužel na škodu.
Mejdlíčko
Jednou z takových sladkostí byla takzvaná mejdlíčka. Malé cihličky z cukrové hmoty, často bílé, růžové nebo žluté barvy, které se objevily už v 19. století. V té době byly vedle medu, cukru či sušeného ovoce jednou z mála průmyslově vyráběných sladkostí, které děti dostávaly. Jejich vznik je spojen s lékařem Františkem Malínským, který pocházel z Hlinska. Po studiích si otevřel praxi a později převzal továrnu na škrob, kde využil své chemické znalosti.
Jednoduchá sladkost
Děti si je buď cucaly, nebo brousily zuby od toho vznikl název bruscukr. Platíčka byla pevná, levná a přístupná prakticky každému dítěti. V různých částech Moravy jim dokonce říkali kačení mýdlo. Mejdlíčka byla často součástí poutí, prodávala se v cukrárnách a malých obchodech s potravinami. Jejich sladkost a barevnost dokázaly udělat radost i těm, kteří jinak možnost k mlsání neměly. Postup výroby byl jednoduchý, přesto zajímavý. Hroznový cukr se rozpouštěl ve vodní lázni, šlehal se s bílky a dochucoval či barvil podle potřeby. Hmota se poté nalila do forem a nechala ztuhnout.
Vzpomínky z děství
Dnes je možné podobnou sladkost vyrobit doma, ale málokdo si ji ještě pamatuje nebo vyrábí. Přesto se díky vzpomínkám stává symbolem dětství, letních poutí a drobných radostí. Takové maličkosti tvořily kouzlo dětství, bylo to nenáročné, přitom opravdové a krásné. Dnešní děti se už setkávají s jinými sladkostmi, proto jejich vzpomínky na dětství budou jiné.
Moderní sladkosti
I přesto zůstává nostalgie silná. I obyčejný cukr, obarvený a ochucený, dokázal přinést radost a kouzlo do každodenního života. Dnešní sladkosti už nejsou stejné. Moderní bonbony, lízátka jsou slazené a často obsahují kombinace cukru a tuku, které jsou mnohem méně přirozené než dřívější sladkosti. Odborníci varují, že jejich nadměrná konzumace může vést k závislosti na sladké chuti, zdravotním problémům a nadbytečným kaloriím. Zatímco dřívější mejdlíčka byla drobnou radostí, dnešní průmyslové dobroty často slibují více, než dokážou nabídnout.
