Okolo Země krouží miniaturní druhý Měsíc. Brzy nás zase opustí
Kolem naší planety právě krouží drobný asteroid velikosti ledničky. Vědci ho nejprve považovali za vesmírný odpad, ale nakonec potvrdili, že jde o těleso přírodního původu.
Když maďarský astronom Krisztián Sárneczky 12. srpna letošního roku zamířil dalekohled observatoře Piszkéstető k noční obloze, zachytil neobvyklého kosmického tuláka. Drobný objekt se pohyboval blízko Země, avšak na běžný asteroid byl příliš pomalý. Navíc ani nesledoval trajektorii žádné známé družice.
Mohlo jít o fragment staré rakety nebo opuštěný satelit, které lidstvo za desetiletí kosmických letů rozesetlo po celé Sluneční soustavě. Teprve když se k pozorování připojily výkonné dalekohledy University of Hawaii a Lowell Discovery Telescope v Arizoně, astronomové vydechli úžasem. Těleso označené 2026 QQ8 je skutečně přírodního původu. Jde o metrový kámen, který se stal dočasným společníkem naší planety.
Neúprosná gravitace
Příběh tohoto miniměsíce začal už letos na jaře. V dubnu se asteroid přiblížil k Zemi natolik, že vstoupil do takzvané Hillovy sféry. Jde o neviditelnou bublinu kolem naší planety, kde její gravitace převažuje nad přitažlivostí Slunce. Prvního května těleso proletělo pouhých 537 tisíc kilometrů od zemského povrchu, zhruba jeden a půlnásobek vzdálenosti k Měsíci.
Právě tehdy se stalo zajatcem. Gravitace Země ho stočila z původní dráhy a přinutila ho kroužit kolem naší planety. „Výpočty dráhy ukazují, že tento objekt je dočasně vázán k Zemi. Nebylo nalezeno žádné spojení se známým umělým objektem,“ potvrdilo Centrum pro malé planety Mezinárodní astronomické unie. Zároveň vyzvalo astronomy po celém světě k dalším pozorováním.
Žádné nebezpečí srážky nehrozí. Asteroid se už nikdy nedostane blíž než při květnovém setkání; naopak se každým dnem vzdaluje. Koncem listopadu bude od Země vzdálen přes milion tři sta tisíc kilometrů, než ho gravitace definitivně propustí zpět do meziplanetárního prostoru.
Rozloučení přijde už v prosinci
Třináctého prosince 2025 se miniměsíc ze zemské gravitační pasti nadobro vytrhne a bude pokračovat ve své pouti kolem Slunce. Nebude to však definitivní sbohem: astronomové dokázali vypočítat jeho minulost i budoucnost. Těleso se k Zemi vrací pravidelně každých deset let.
V roce 1965 proletělo těsně kolem, ale tenkrát minulo Hillovu sféru o vlásek. Podobný scénář se odehraje i v roce 2058, kdy opět projde poblíž, ale už se nenechá chytit. Letošní zachycení bylo vzácnou kombinací správné rychlosti, úhlu a vzdálenosti.
Není to přitom poprvé, co Země takto zachytila dočasného společníka. Letos v srpnu jsme měli dokonce dva miniměsíce současně – druhým byl 2024 PT5, který možná pochází přímo z našeho Měsíce, protože má totožné chemické složení.
Kromě miniměsíců Zemi doprovází i osm kvazisatelitů – těles jako Kamoʻoalewa nebo Cardea, která gravitačně vázaná nejsou, ale jejich dráha kolem Slunce je synchronizovaná s naší planetou. Zdánlivě nás obíhají, ve skutečnosti ale jen tancují ve stejném rytmu.