Užívání heroinu nebylo vždy jen zapovězené. Heroin býval původně lékem na různé obtíže
Foto: Africa Studio / Shutterstock
5 min
Opiáty jsou dnes širokou veřejností považovány za tvrdé drogy, jejichž užívání je bez výjimky protizákonné. Historie nám však ukazuje, že např. takový heroin původně vystupoval jako léčivo.
Reklama
Stručná historie opia – lék na všechno?
Opium je látkou získávanou ze šťávy opiových máků, jejichž pěstování se datuje do doby až 3400 let př. n. l. Samotné užívání opia k léčebným účelům je pak doloženo hliněnou tabulkou z doby cca 2100 let př. n. l., která je prvním zdokumentovaným případem pro užití této látky v původní medicíně. V průběhu následujících staletí se pak látka užívala dál a s rozvojem klasické medicíny pak např. lékaři v USA v 18. století užívali opium při léčbě celé řady onemocnění. Zprvu to pak vypadalo, že byl konečně nalezen univerzální všelék, který lze využít ve všech oblastech medicíny. Ke konci století se však začaly projevovat jisté návykové vlastnosti opia, a bylo tedy nutné hledat řešení.
Morfin na scénu
Již v roce 1805 byly z opia izolovány látky morfin a kodein. Morfin byl následně propagován jako účinný lék proti závislosti na opiu. S ohledem na kvantitu opia předepisovaného lékaři a užívaného značným procentem populace tak obliba užívání morfinu vzrostla. Navíc se ukázalo, že tato látka má zhruba desetkrát silnější účinky euforie než ekvivalentní množství opia. Problém se závislostí se tak morfinem vyřešit nepodařilo, ba naopak se jeho rozsah pouze umocnil. Nyní bylo více než jasné, že je třeba pokračovat ve výzkumu alternativních léků.
Syntetické opioidy
S rozvojem biochemie, farmacie a přidružených vědních oborů se na trhu v průběhu 19. století začaly objevovat uměle připravené látky, které měly být vhodnou alternativou k přírodním extraktům. Mezi tyto látky se řadí také heroin. Ten byl poprvé syntetizován z morfinu v roce 1874 a poté komerčně zpřístupněn v roce 1898 farmaceutickou společností Bayer. Podobně jako jeho předchůdci byl i heroin považován za zázračný lék. Používal se k léčbě bolestí hlavy, nachlazení a dalších poměrně všedních a běžných onemocnění.
Ukázalo se, že lidstvo se ani tentokrát dostatečně nepoučilo. Heroin tak byl paradoxně podáván aktivním závislým na morfinu a kodeinu jako řešení jejich závislosti. V kombinaci s prakticky neomezenou distribucí došlo k astronomickému nárůstu počtu závislých a následnému zvýšení kriminality napříč společností.
Jakmile pak začaly ve Spojených státech narůstat obavy o právní a duševní zdraví, úřady se rozhodly konat, a tak v roce 1924, tedy „pouhá“ tři desetiletí po uvedení na trh, byla výroba a distribuce heroinu zakázána. Ani poté ale situace nebyla vyřešena – přestože se vědcům dařilo vyvíjet další a další opioidy s vysokou účinností proti celé řadě nemocí, adiktivní stránka těchto látek stále zůstávala otevřená.
Moderní dějiny heroinu
Za posledních zhruba 15 let se počet receptů na tyto léky ztrojnásobil. Zákaz heroinu před téměř sto lety tak nevedl k tomu, že by v současnosti dostupné opioidy byly méně návykové nebo účinné. Naopak, účinnost syntetických opioidů se v průběhu let dramaticky zvýšila.
Díky farmakogenetice nyní víme, že někteří jedinci jsou geneticky predisponováni k závislosti na opioidech (podobně jako např. v případě alkoholu). Vyšetřit celou populaci a vyhodnotit návykový potenciál všech je pochopitelně nereálná představa, pacienti by však měli být upozorněni na psychické, fyzické a potenciálně životní důsledky užívání opioidů.
Existuje řešení?
Poučíme-li se z minulosti, lze nastínit jakýsi seznam pravidel, které by bylo záhodno dodržovat a respektovat k úspěšnému řešení palčivého problému se závislostí na heroinu a dalších látkách.
- Předepisování opioidů by nemělo být podporováno systémem zdravotního pojištění či jinými motivačními poplatky tak, jak tomu je např. v USA.
- Při léčbě bolesti je nutné nejprve vyčerpat možnosti neopioidní léčby, případně alternativní terapie. Opioidy by se měly používat až jako poslední možnost.
- Je nutné poučit pacienty o tom, že v některých případech je bolest běžným příznakem, přičemž není třeba se nutně uchylovat k tak silným farmaceutikům, jakými opioidy bezpochyby jsou.
- Podobnou měrou je nezbytné školit také lékaře, zejména ohledně předepisování těchto látek pacientům; i malé množství opioidů předepsaných při drobných poraněních zvyšuje riziko dlouhodobého užívání.
