Stromy, které podle legend ukrývají duše zemřelých
Foto: CaptureLight / Depositphotos
3 min
Stromy jsou součást přírody, která nás neustále uchvacuje. Jejich role a důležitost je nesporná a boje proti kácení často urputné. Dřevo je důležité taktéž pro průmysl, lidé by k němu ale měli opravdu přistupovat s respektem. Jak to bylo v minulosti, vám třeba osvětlí dnešní text.
Reklama
Jak přistupovali k přírodě naši předkové?
Už od začátku světa, ať už tou událostí byl velký třesk, nebo stvoření Bohem, je příroda naší nedílnou součástí. Je to prostředí, které nás obklopuje, dává nám sílu, výživu i energii. A naši předkové si to moc dobře uvědomovali – některým z nás by tak rozhovor s nimi rozhodně neuškodil. Možná bychom se k ní pak dokázali chovat lépe, než mnohdy umíme.
Lidé v dobách dávných i nedávných brali kámen, vodu, vzduch i stromy jako něco posvátného. Byla to důležitá součást jejich života a k ní se také vázaly určité tradice a pověry. Věřilo se například, že strom po narození dítěte je jeho „životním“. Podobně lidé vkládali víru do názoru, že do stromu, kde byl pohřben mrtvý, se přenese jeho duše. Ta podle legend a pověr ve stromu přebývá, staré kmeny tak mohou nést duše našich předků.
Památné stromy navíc obsahují něco navíc, často pamatují desítky či stovky let, událo se pod nimi a před nimi mnoho událostí. Jsou odkazem minulosti i budoucnosti a také my bychom k nim měli přistupovat s respektem a úctou.
Strom jako námět a časté téma
V běžném životě je vidět, že nás stromy neustále provázejí. Ty ovocné si často vysazujeme kolem domu nejen pro jejich produkt, ale také kvůli vůni a okrášlení prostoru. Často je najdeme na obrazech, v knihách či filmech, někdy slouží i jako pamětní místo nebo připomínka minulosti.
Příkladem může být i následující citace z balady o dceři, kterou matka zaklela do Javoru:
„Když ponejprv ťali, dřevo zavzdychalo, když podruhé ťali, krev se vyprýštila, když potřetí ťali, dřevo promluvilo: „Nesekejte, hudci, vy pěkní mládenci! Však já nejsem dřevo, já jsem krev a tělo. Jsem pěkná děvečka tu z toho městečka. Matka mne zaklela, když jsem vody brala, s milým si postála: abych zdřevěněla a javorem byla, javorem vysokým s tím listem širokým…“ (Sobotka, 1879).
Prales, který budí vášně
Nejen v naší zemi bývají spory o kácení. U nás jde zejména o ústup lesů pro výstavbu průmyslu, daleko za hranicemi je ale boj ještě větší a důležitější. V cizokrajných deštných pralesech bují příroda, která u nás nemá obdoby. I ta bohužel musí ustoupit zájmům magnátů a vedou se urputné boje o místní faunu, flóru i obyvatele pralesních kmenů. Těžko můžeme odhadovat, jaký dopad bude mít toto drancování přírody za sto či tisíc let. Osobně bych se ale podepsal o snahu toho, abychom takto odhadovat vůbec nemuseli.
A co vy, jaký máte názor na přístup člověka k přírodě, a věříte, že staré stromy ukrývají duše zemřelých předků?
