Třetí cesta Emila Holuba do Afriky stála život 3 členů expedice, on sám unikl smrti jen o vlásek
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
3 min
Bývá připodobňován k Livingstonovi, přežil útok dvou domorodců z kmene Mašukulumbů a překonal malárii. Tropické nemoci mu však zdraví podlomily a rakovina dílo dokončila. Jeho rozsáhlé africké sbírky jsou hojně navštěvované dodnes.
Reklama
Mládí a studium
Emil Holub se narodil 7. října 1847 v Holicích do rodiny lékaře Františka Holuba a jeho ženy Anny. Chlapec od dětství hltal cestopisy Davida Livingstona o jeho cestě do jižní Afriky. Kromě četby s nadšením sbíral fosilie a brouky. Maturoval v roce 1866 na německém gymnáziu v Žatci. Ačkoliv toužil po studiu přírodních věd a archeologie, dal nakonec na přání otce a začal studovat medicínu. V té době se věnoval také detailní kresbě přírodnin, střelbě a preparaci. Navštěvoval Vojtěcha Náprstka, který jej učil komunikaci s domorodci. Dne 24. února 1872 promoval na lékařské fakultě Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Závazek vůči otci splnil, a proto si již mohl začít plnit své sny.
První zkušenosti
Do Afriky se vydal poprvé a „na zkoušku“ hned po dokončení studií. V jihoafrickém přístavu Port Elizabeth se vylodil 17. května 1872. Nejprve se živil jako lékař bohatých Evropanů, poté léčil chudé zaměstnance diamantových dolů v Kimberley. V březnu 1873 se přidal k dvouměsíční lovecké výpravě ke kmeni Bečuánců (dnešní Botswana). Sbíral různé trofeje a kupoval výrobky domorodců. Do Afriky se vrátil ještě tentýž rok, a to 3. listopadu 1873, s cílem získat další etnografický materiál. Jeho první expedice vedla přes východní okraj pouště Kalahari a přes Šošong, hlavní sídlo bečuánského kmene Bamangwanů. Zpět do Čech se vrátil 7. dubna 1874.
Další úspěchy a neúspěchy
Mezi březnem 1875 a listopadem 1877 uskutečnil další expedici, která ale neskončila příliš úspěšně. Holub prozkoumal řeku Zambezi, vytvořil první mapu Viktoriiných vodopádů a navštívil Šešeke, hlavní sídlo kmene Loziů. V peřejích Zambezi však jeho plavidlo ztroskotalo, čímž přišel o několik domorodých veslařů, cestovní deníky a část cenných sbírek. Proto se rozhodl vrátit zpět do Prahy, kde jej s jásotem vítaly davy lidí. Od roku 1879 přednášel o svých cestách, psal články, pořádal výstavy a zanedlouho vydal svůj první cestopis. Mezitím plánoval další výpravu. Těsně před odjezdem se stihnul oženit s osmnáctiletou Rosou Hoffovou, která uměla střílet z pušky a jezdit na koni.
Poslední cesta do Afriky
Nákladná třetí expedice podpořená veřejností i císařem měla za cíl zmapovat trasu přes celý kontinent od Kapského města až do Káhiry. Kromě novomanželů se jí zúčastnilo dalších 7 dobrovolníků, které si Holub vybral z celkem 700 zájemců. Výprava se dne 22. prosince 1883 vylodila v Kapském městě a trvala až do září 1887. Postupně došlo ke smrti, onemocnění a zranění většiny členů výpravy. Nevyhnuli se ani krvavému střetu s bojovným kmenem Mašukulumbů (Ilů). Život napadenému Holubovi zachránila jeho žena, která dva útočníky zastřelila. Když posléze onemocněl malárií i Holub a Rosa, výprava byla nucena skončit.
Konec života
Po návratu Holub vydal druhý cestopis a pořádal v Praze a Vídni okázalé výstavy, kterých se zúčastnilo téměř 200 000 lidí. I přes velký zájem ale byly expozice prodělečné, proto začal své sbírky rozprodávat. Emil Holub zemřel 21. února 1902 na následky prodělaných tropických nemocí, ke kterým se ještě přidala rakovina.
