Šumperákům se kdysi lidé smáli. Dnes touží, aby v nich mohli bydlet
Foto: Creative Commons / CC BY-SA 4.0 / Autor: Juandev
4 min
Téhle stavbě se za socialismu smála půlka republiky. Lidé jí říkali televizní vila nebo prostě šumperák. Dnes je vše jinak. Pokud je dům v dobrém stavu a na slušném místě, jeho cena běžně začíná kolem sedmi milionů korun.
Reklama
Typický rodinný dům ze 70. let se stal jedním z nejvýraznějších symbolů normalizačního Československa. Poznáte ho na první pohled: široký balkon přes celé patro, velká okna a zvláštní směs jednoduchosti i podivné okázalosti, která dodnes rozděluje lidi na dva tábory. Jedni ho milují, druzí tvrdí, že je to architektonický kýč.
Historie vzniku a rozšíření stavby
Příběh šumperáku začal koncem šedesátých let. Autorem původního návrhu byl stavební projektant Josef Vaněk ze Šumperka, který stavbu naprojektoval pro místního ředitele polikliniky. Dům okamžitě vyvolal obrovský zájem. V době, kdy většina rodin bydlela buď v malém domku po babičce nebo v panelákovém bytě, působil šumperák moderně a skoro luxusně.
A pak se rozjel fenomén, který by dnes nejspíš viralizoval internet. Projekt se začal kopírovat po celé republice. Bez sociálních sítí, bez developerů, bez reklam. Stačilo, že někdo viděl nový dům u známých nebo v jiném městě, a chtěl ho také. V sedmdesátých a osmdesátých letech tak vyrostly tisíce podobných staveb od Chebu až po východní Slovensko.
Život v patře
Speficickým rysem šumperáku bylo posunutí obytné části domu do patra. Zatímco v přízemí se nacházela garáž a technické místnosti typu prádelna a sušárna, v poschodí se skutečně bydlelo. Obývací pokoj, kuchyň a ložnice doplňoval dlouhý úzký balkon, který sice neposkytoval zrovna místo pro večerní party, ale dalo se na něm opalovat s kávou v ruce.
Někteří majitelé šumperák postupem času přeměnili na dvougenerační dům tím, že z garáže vytvořili novou obytnou jednotku. Díky jednoduchému konstrukčnímu systému byly šumperáky ve své době poměrně levné. Dnes je to už jinak.
Obdiv se změnil v posměch
Oproti běžnému bydlení tyto domy v Husákově době nabízely něco, co tehdy působilo téměř západně. Velké místnosti, prostorný obývák, skleněnou přepážku v kuchyni, garáž přímo v domě. A hlavně pocit, že člověk nebydlí v králíkárně na sídlišti.
Později se ale šumperák stal terčem posměchu. Architekti často tvrdili, že jde o unifikovanou stavební mánii bez vkusu. Kritizovali bezúčelný tvar balkonů i samotný vzhled stavby, který připomínal televizní obrazovku. Mnohé domy navíc lidé během let různě upravovali, přistavovali a „vylepšovali“, takže vznikaly bizarní kombinace stylů, které dnes působí skoro surrealisticky.
Šumperáky opět v kurzu
To, čemu se lidé kdysi ale dnes začíná být opět žádané. Důvod je jednoduchý: šumperáky nabízejí dostatečně velký a praktický prostor, a navíc vznikaly v době, kdy obce tolik nešetřily místem. Mezi domy bývaly zahrady, stromy a odstupy. Lidé tak najednou zjišťují, že dům, kterému se před třiceti lety smáli, nabízí pohodlnější bydlení než mnohé moderní projekty namačkané na sebe.
Ceny tomu odpovídají. Zachovalý nebo rekonstruovaný šumperák v okolí větších měst dnes běžně stojí od sedmi do dvanácti milionů korun. V atraktivních lokalitách ještě víc. A pokud prošel citlivou rekonstrukcí, která zachovala původní charakter domu, zájem bývá obrovský.
Retro frčí
Zajímavé je, že mladší generace už šumperák často nevnímá jako symbol socialistického nevkusu. Naopak. Pro mnoho lidí má retro atmosféru, originalitu a zvláštní nostalgické kouzlo. Na sociálních sítích vznikají skupiny obdivovatelů těchto domů, lidé sdílejí rekonstrukce a chlubí se původními prvky, které dřív každý bez milosti vyhazoval.
A tak se z domu, který býval terčem vtipů, stal nečekaný realitní hit. Šumperák dnes připomíná, že móda i vkus se neustále mění. Co jedné generaci připadalo směšné, může další generace považovat za stylový poklad.
