Romulus sestavil vlastní kalendář, kterým se řídila celá římská říše. Ještě celá století poté se kalendář ale dolaďoval
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
5 min
Římané si vypůjčili části svého nejstaršího známého kalendáře od Řeků. Kalendář se skládal z 10 měsíců v roce o 304 dnech. Zdá se, že Římané ignorovali zbývajících 61 dní, které připadly na polovinu zimy. Romulus, legendární první vládce Říma, údajně zavedl tento kalendář kolem roku 738 př. n. l.
Reklama
Počátky římského kalendáře
Římský republikánský kalendář byl datovací systém, který se vyvinul v Římě před křesťanskou érou. Podle legendy Romulus, zakladatel Říma, zavedl kalendář kolem roku 738 př. n. l. Tento datovací systém byl však pravděpodobně produktem evoluce z řeckého lunárního kalendáře, který byl zase odvozen z babylonského.
Vývoj římského kalendáře
Zdá se, že původní římský kalendář se skládal pouze z 10 měsíců a roku o 304 dnech. Zbývajících 61¼ dnů bylo zjevně ignorováno, což mělo za následek mezeru během zimní sezóny. Měsíce nesly jména Martius (březen), Aprilis (duben), Maius (květen), Juniius (červen), Quintilis (červenec), Sextilis (srpen), September (září), October (říjen), November (listopad) a December (prosinec). Římskému vládci Numovi Pompiliusovi je připisováno přidání ledna (Lanuarius) na začátek a února (Februarius) na konec kalendářního roku, čímž vznikne dvanáctiměsíční rok dlouhý 355 dní. V roce 452 př. n. l. se únor přesunul mezi leden a březen.
Zmatky v římském kalendáři
V 1. století př. n. l. byl římský kalendář beznadějně zmatený. Rok, založený na cyklech a fázích měsíce, měl celkem 355 dní, asi o 10¼ dne kratší než sluneční rok. Občasné vložení dalšího měsíce o 27 nebo 28 dnech, zvaného Mercedonius, udržovalo kalendář v kroku s ročními obdobími. Zmatek byl umocněn politickými manévry. Pontifex Maximus a kolegium papežů měli pravomoc změnit kalendář, a někdy tak učinili, aby zkrátili nebo prodloužili funkční období konkrétního soudce nebo jiného veřejného činitele. Konečně v roce 46 př. n. l. Julius Caesar zahájil důkladnou reformu, která vyústila v zavedení nového datovacího systému, juliánského kalendáře.
Juliánský kalendář
Julius Caesar chtěl, aby rok začínal v lednu, protože zahrnoval svátek boha bran (později boha všech počátků), ale vyhnání etruské dynastie v roce 510 př. n. l. vedlo k tomu, že tato konkrétní reforma byla zrušena. Římský republikánský kalendář stále obsahoval pouze 355 dní, přičemž únor měl 28 dní; březen, květen, červenec a říjen po 31 dnech; leden, duben, červen, srpen, září, listopad a prosinec 29 dní. Byl to v podstatě lunární kalendář, krátký o 10¼ dne 365¼ denního roku. Aby se příliš nevzdálil od ročních období, byl mezi 23. a 24. únorem vložen interkalární měsíc Intercalans neboli Mercedonius (od merces, což znamená mzdy, protože pracovníci byli vypláceni v tuto roční dobu). Skládal se z 27 nebo 28 dnů, přidával se jednou za dva roky a minimálně v historické době bylo zbývajících pět únorových dnů vynecháno. Intercalans se tedy rovnal dodatečným 22 nebo 23 dnům, takže za čtyřleté období celkový počet dnů v kalendáři činil (4 x 355) + 22 + 23, neboli 1 465: to dalo v průměru 366,25 dnů za rok.
Vkládání interkalárního měsíce
Vkládání interkalárního měsíce bylo povinností pontifiků – rady, která pomáhala hlavnímu soudci v jeho obětních funkcích. Důvody jejich rozhodnutí byly drženy v tajnosti, ale kvůli určité nedbalosti a určité míře neznalosti a korupce bylo vkládání interkalárního měsíce nepravidelné a výsledkem byl sezónní chaos. Navzdory tomu a skutečnosti, že byl o den příliš dlouhý ve srovnání s běžným rokem, byla velká část upraveného římského republikánského kalendáře přenesena do gregoriánského kalendáře, který se běžně používá dodnes.
Jaké byly římské všední dny?
Římané neměli všední dny ve stejném smyslu jako naše pondělí, úterý atd. V době raných králů měly římské měsíce stejnou délku jako lunární cyklus. Každý měsíc byl rozdělen na části, které končily v den jedné z prvních tří fází měsíce: nov, první čtvrť nebo úplněk. Všechny dny byly označovány jedním z těchto tří názvů měsíčních fází, Kalends, Nones nebo Ides.
Původ slova kalendář
V té době byl pověřen pozorováním oblohy pontifex (kněz). Když poprvé uviděl tenký měsíční srpek, zavolal, že je nový měsíc, a prohlásil, že další měsíc začal. Po celá staletí poté Římané označovali první den každého měsíce jako Kalendae nebo Kalends z latinského slova calare (vážně oznamovat, volat). Z tohoto zvyku bylo odvozeno slovo kalendář.
.jpg){kind=link}