Vědci prokázali, že staří Římané chovali buldočky pro potěšení již na počátku letopočtu
Foto: Albert Kretschmer / Public domain, Wikimedia commons
4 min
Vědci z Vratislavské univerzity životního prostředí a přírodních věd dokázali, že chov malých brachycefalických psů (s kratším nosem) probíhal již ve starověkém Římě. Výzkum 2 000 let staré psí lebky naznačuje, že pes se podobal francouzskému buldočkovi.
Reklama
V roce 2007 byly v ruinách starověkého města Tralleis nedaleko tureckého města Aydın nalezeny psí kosti. Nález byl neúplný a kvůli špatnému stavu ostatků mu nikdo dlouhá léta nevěnoval pozornost. V roce 2021 upoutaly kosti pozornost profesora Aleksandra Chrószcze a doktora Dominika Poradowského z polské Vratislavské univerzity životního prostředí a věd o životním prostředí a týmu vědců z Istanbulské univerzity vedeného profesorem Vedatem Onarem.
„Lebka naštěstí nebyla natolik poškozená nebo roztříštěná, aby bylo možné provést její měření, a tento výzkum je důležitou součástí našeho bádání, protože měření ji umožňuje porovnat s dalšími výsledky archeozoologických výzkumů a s kostním materiálem moderních zvířat. Provedli jsme kraniometrii – určili jsme měřicí body na kostech lebky a na základě těchto bodů se nám podařilo nejen určit hodnotu jednotlivých měření, ale také je porovnat se současnými testovatelnými výsledky kraniometrie psích lebek,“ říká profesor Aleksander Chrószcz.
Dostatečné množství měřitelných ostatků
Dodává, že vzhledem ke stavu dochovaných ostatků (měření délky lebky nebylo možné) se vědci opírali o další měření, včetně plochy spodiny lebeční, bubínkové dutiny, zubů a patra.
„V tomto případě nebylo pochyb o tom, že se jedná o lebku brachycefalického (krátkonosého) psa, a to poměrně malého. Analýza dochovaných a měřitelných částí kostry zvířete a koster psů moderních plemen ukazuje, že se s největší pravděpodobností jednalo o zvíře, které bylo v kohoutku nižší než známí, rovněž krátkonosí Molossian hounds (molossoidní honiči), o jejichž původu pocházející ze starověké Hellady není pochyb,“ říká profesor Aleksander Chrószcz.
Cenná datace i důkazy
Zdůrazňuje, že aby se vědci ujistili, že mají co do činění s tak starým nálezem, bylo provedeno radiokarbonové datování v renomované referenční laboratoři ve Spojených státech.
„Nález pozůstatků psa s touto anatomií nám přináší cenné informace. Vědcům se podařilo prokázat, že ve starověkém Římě nebyli molossoidní honiči jedinými známými brachycefalickými psy. Nebyla by to nová informace, nebýt toho, že toto zvíře bylo mnohem menší a jeho morfologie se více podobala morfologii francouzského buldočka, moderního společenského psa. Měl doprovázet svého opatrovníka a sdílet s ním poměrně pohodlný život, místo aby byl pracovním psem často zmiňovaným v dostupné římské literatuře,“ dočteme se v tiskové zprávě Vratislavské univerzity životního prostředí a přírodních věd.
Hýčkaný mazlíček
Podle sdělení bylo o zvíře pravděpodobně pečováno nejen během jeho života, ale také po smrti. Zkoumání koster ukázalo, že se čtyřnožcem bylo zacházeno mimořádně dobře, čímž se liší od ostatních objevených pozůstatků pracovních psů.
Někdo toho psa musel milovat, protože nejspíš nařídil, aby byl pohřben s ním. To znamená, že láska mezi lidmi a zvířaty není novodobým vynálezem,
uzavírá vědec z Vratislavské univerzity životního prostředí a přírodních věd pro server Science in Poland.
