Obličejem dolů, aby kousalo prach, a se zámkem: Na prokletém hřbitově ze 17. století byl objeven „upíří" dětský hrob
Foto: Michael Dechev / Shutterstock
5 min
Polští vědci objevili pozůstatky dítěte pohřbeného obličejem dolů s „anti-upířím“ trojúhelníkovým visacím zámkem pod nohou. A nejen to, i další podivné hroby s ještě podivnějším osudem nebožtíků.
Reklama
Podle doktora Dariusze Polińského bylo dítě pohřbeno na „hřbitově zavržených“, kteří byli obávaní i po smrti. Hrob ze 17. století se nachází asi 1,5 metru od hrobu „upírky z Pieńě " objevené v loňském roce - ženy pohřbené se srpem na krku a visacím zámkem na palci u nohy – psali jsme v našem článku Unikátní nález upírky ze 17. století v Polsku. Vědci ji našli se srpem na krku a visacím zámkem na palci levé nohy.
Symbolický prachový rituál
V letošním roce archeologové z Archeologického ústavu Univerzity Mikuláše Koperníka v Toruni pokračovali v záchranných vykopávkách ve vsi Pień (na severu středního Polska poblíž města Bydhošť) a zabránili tak zničení významného pohřebiště. Hned první den byl ve svrchní vrstvě zeminy, humusu, nalezen trojúhelníkový visací zámek. V dalších dnech badatele překvapil hrůzný nález - hrob dítěte ve věku kolem 5-7 let, původně pohřbeného obličejem dolů. Podle tehdejších rituálů měl takový pohřeb zajistit, aby dítě „kousalo prach" a neškodilo živým.
Po nějaké době byl hrob odkryt a většina ostatků dítěte vykopána. Zůstaly jen kosti bérce a visací zámek pod patou.
„Visací zámek pod nohou symbolizuje uzavření etapy života a má chránit před návratem zesnulého, kterého se pravděpodobně obávali. Takové praktiky pocházejí z lidové víry a jsou někdy označovány jako antiupírské, což není úplně přesné, protože pojem upírů se historicky objevil později, než datujeme hroby v Pieni,“ říká ředitel výzkumu dr. Dariusz Polinski z Univerzity Mikuláše Koperníka.
Nemoc mrtvých - zdroj strachu živých?
Poblíž dětského hrobu vědci našli jámu s ostatky tří dětí. Objevili zde úlomek čelisti zbarvené zeleně podobně jako u „upírky" se srpem a visacím zámkem. V tomto případě však mohla skvrnu zanechat měděná mince. Testy prvkového složení na patře „upírky" prokázaly stopové množství zlata, manganistanu draselného a mědi.
Dr. Czyżewski, který se zabývá rozluštěním této záhady, se domnívá, že mladá žena byla léčena barvícím lektvarem. Obávalo se kvůli nemoci o dítě? Na tyto a další otázky odpoví vědci po sérii analýz.
„Představa léčby lidí podezřelých z vampirismu svědčí o strachu z jedinců, kteří nebyli nutně špatní, ale vybočovali z normy. Může to být cokoli: vzhled, chování, způsob mluvy i nemoc. Genetické testy „upírky“ ukazují, že byla nemocná a možná proto byla vnímána jako spojení se silami zla. Byly pokusy ji léčit, možná se chovala iracionálně, měla záchvaty nebo křeče. Zda se jedná o totéž u dítěte, které bylo pohřbeno tváří dolů, a zda mezi lidmi, jejichž ostatky jsme našli, existoval nějaký vztah – to vše musíme ještě zjistit,“ říká dr. Poliński.
Nález těhotné „upírky“
Kromě dětského hrobu objevili badatelé v severní části neobvyklého hřbitova i další hroby, které označují za podivné.
„Drsná struktura terénu s velkým množstvím kamenů, z nichž některé byly poměrně velké, nebyla vhodná pro kopání hrobů, a přesto zde někdo vykopal jámu a pohřbil ženu ve 24. týdnu těhotenství. Dochovaly se pozůstatky plodu, což je vzácné, protože plodové kosti jsou křehké. Proč byla tato mladá těhotná žena pohřbena na tomto místě a proč bylo v zásypu hrobové jámy velké množství kamenů? Navíc vedle ní byla vykopána další jáma, ve které (překvapivě) žádné ostatky nebyly," říká doktor Poliński.
Kameny měly svoji funkci
O tom, že se alespoň některé kameny nedostaly do pohřebních jam na prozkoumaném pohřebišti náhodou, může svědčit jejich umístění, například centrálně na krku nebo na hrudní kosti, případně vedle lebky. Záhadou jsou také fragmenty keramických nádob u tváří dvou lidí pohřbených v blízkých hrobech. Spodní část nádoby byla navíc umístěna na nohu zemřelého pohřbeného v jiném hrobě. Podle badatelů se muselo jednat o záměr. Hřbitov vyděděnců za života i po smrti
Hřbitov vyděděnců za života i po smrti
Pro vedoucího výzkumu jsou všechny tyto neobvyklé nálezy základem pro závěr, že se jednalo o hřbitov pro lidi zavržené společností, a to jak za života, tak po smrti.
„V nejbližší době budou na Univerzitě v Novém Mexiku provedeny testy stabilních izotopů na vzorcích z koster lidí pohřbených na pieńském hřbitově. Plánují se také testy DNA. Tyto analýzy jistě pomohou určit, kdo byl na hřbitově pohřben, proč se s těmito lidmi takto zacházelo, zda šlo o přistěhovalce a zda byli nemocní,“ říká archeolog.
Poliński vysvětluje, že ještě v 17. století měli být mrtví pohřbíváni na hřbitově u kostela. Pokud to nebylo možné, byli někdy pohřbíváni na jiných místech - ne vždy legálně. V Pieni však neexistují žádné dokumenty, které by dokazovaly, že pohřbívání mimo areál kostela bylo schváleno - lze se tedy domnívat, že šlo o hřbitov pro vyděděnce, kam místní obyvatelé pohřbívali lidi, na které nechtěli vzpomínat nebo se jich báli i po smrti .
