Nero je notoricky známý vladař Říma. Jeho život i začátky panování byly velmi nadějné a pozitivní, pak se ale změnil

Narozen jménem Lucius Domitius Ahenobarbus, později přejmenován jako Nero Claudius Caesar Augustus Germanicus, veřejnosti nejvíce znám zkráceně jako Nero. V pořadí pátý a historicky jeden z nejznámějších římských císařů. Co víme o jeho životě?

Přečtěte si také

Těžký život otroků ve starém Římě. Byli pouhým majetkem

30. 1. 2023

Císařem se stal ve věku 17 let

Jelikož byl Nero starší než vlastní syn tehdejšího císaře Claudia I., Britannicus, měl již ve svém dětství lepší pozici na zisk císařského trůnu. Když pak byl Claudius v roce 54 n. l. téměř jistě otráven svou ženou Agrippinou, prohlásil její mladý syn Nero pokrm z hub, který byl pravděpodobně příčinou Claudiova skonu, za "pokrm bohů". V době, kdy Claudius zemřel, nedosáhl Britannicus zákonného věku 14 let, což byl v té době nejnižší potřebný věk pro jmenování císařem. Vlády se tak dočasně ujal jeho nevlastní bratr, tehdy sedmnáctiletý Nero. Den předtím, než měl Britannicus dosáhnout plnoletosti, ho potkala velmi podezřelá smrt poté, co se napil vína připraveného pro něj na slavnostní hostině. Nero tak společně s jeho stejně nelítostnou matkou získali nezpochybnitelnou vládu nad největší říší světa.

Zavraždil vlastní matku i dvě své manželky

Poté, co Agrippina otrávila dva různé manžele, aby dosáhla svého výsostného postavení, nebyla ochotna vzdát se moci, kterou měla nad svým synem. Brzy však Nerona matčino zasahování přestalo bavit. Zatímco její vliv slábl, zoufale se snažila udržet si kontrolu nad jednáním a rozhodováním svého syna. V důsledku jejího nesouhlasu s Neronovým poměrem s Poppaeou Sabinou se císař nakonec rozhodl svou matku zavraždit. Pozval ji do Baiae a nechal ji vyplout do Neapolského zálivu na lodi určené k potopení, ale ona vyplavala na břeh. Nakonec ji na Neronův příkaz v roce 59 n. l. v jejím venkovském sídle zavraždili císařští pretoriáni.

Také Neronova manželství s Claudií Octavií i pozdější s Poppaeou Sabinou skončila jejich následnou vraždou. S první manželkou se císař začal poměrně rychle nudit. Po několika pokusech ji uškrtit Nero prohlásil, že Octavia je neplodná, a použil to jako záminku, aby se s ní rozvedl a o dvanáct dní později se oženil s Poppaeou Sabinou. Claudia byla vyhnána z Říma, u lidu však zůstávala velmi oblíbená. Císař to vzal jako záminku k jejímu odstranění. Nátlakem jeho lidí tak Claudia Octavia spáchala sebevraždu podřezáním žil v lázních, přičemž byla následně pro jistotu uškrcena. Po smrti jí byla useknuta hlava a poslána císařově nové manželce.

Poppaea porodila Neronovi v roce 63 n. l. jedinou dceru Claudii Augustu, ta však zemřela jen o čtyři měsíce později. Její silná a bezohledná povaha byla příčinou častých sporů s císařem, přičemž jeden z nich vyústil v osobní útok, kdy nezkrotný Nero kopl Poppaeu surově do břicha, zatímco čekala jeho druhé dítě. V důsledku toho v roce 65 n. l. zemřela.

V roce 67 n. l. pak nařídil Nero kastraci Spora, bývalého otroka. Poté se s ním oženil, což podle známého historika Cassiua Dia bylo proto, že Sporus byl neuvěřitelně podobný Neronově mrtvé bývalé manželce Poppaei Sabině. Podle jiných názorů však chtěl Nero sňatkem se Sporem utišit pocit viny, který cítil za to, že ukopal svou bývalou těhotnou ženu k smrti.

V počátcích své vlády byl nesmírně populární

Navzdory své násilnické pověsti měl Nero neuvěřitelný talent vědět, jakými činy si získá přízeň římské veřejnosti. Poté, co uspořádal několik veřejných hudebních představení, snížil daně, a dokonce přemluvil parthského krále k návštěvě Říma, se brzy stal miláčkem davů. Nero byl ve skutečnosti tak populární, že po jeho smrti došlo během třiceti let ke třem samostatným pokusům podvodníků získat podporu tím, že převezmou jeho podobu. Tato nesmírná popularita mezi prostým lidem v říši však způsobila, že mu vzdělané vrstvy ještě více nedůvěřovaly. Říká se, že Nero byl díky své slávě prakticky posedlý vlastní popularitou, což se jeho vládě stalo později osudným.

Přečtěte si také

Hostiny a žranice ve starém Římě. Zlato a drahokamy byly součástí receptů

23. 1. 2023

Byl obviněn ze zorganizování Velkého požáru Říma

V roce 64 n. l. vypukl v noci z 18. na 19. července tzv. Velký požár Říma. Požár vznikl na svahu Aventinu s výhledem na Circus Maximus a pustošil město více než šest dní. Bylo zjištěno, že Nero nebyl v té době (příhodně) přítomen v Římě a většina soudobých autorů, včetně Plinia Staršího, Suetonia a Cassia Dia, považovala za viníka požáru Nerona. Tacitus, hlavní starověký zdroj informací o požáru, je jediným dochovaným svědectvím, které neobviňuje Nerona ze založení požáru. Přesto tvrdí, že si sám není úplně jistý, jak celý požár proběhl.

Podnítil pronásledování křesťanů

S údajným záměrem odvést pozornost od zvěstí, že podnítil Velký požár Říma, nařídil Nero shromažďovat a zabíjet křesťany. Obvinil je ze založení požáru a při následné čistce byli roztrháni psy a další upáleni zaživa. V následujících zhruba sto letech byli křesťané pronásledováni pouze sporadicky, k dalšímu systematickému pronásledování došlo až v polovině třetího století našeho letopočtu.

Občané se obávali, že se vrátí do života jako Antikrist

Vzpoury proti Neronovi v letech 67 a 68 n. l. vyvolaly řadu občanských válek, které na čas ohrozily přežití římské říše. S Neronovou smrtí v roce 68 n. l. skončila juliovsko-klaudijská dynastie. Nakonec to byl právě sám císař, který byl sobě největším nepřítelem, protože jeho pohrdání tradicemi a vládnoucími vrstvami v říši vedlo k povstání, které ukončilo císařskou linii. Vzhledem k neklidné době po jeho smrti mohl být Nero zpočátku přehlížen, ale časem jeho odkaz utrpěl a většinou je líčen jako šílený vládce a tyran. Strach z jeho pronásledování byl tak velký, že mezi křesťany po staletí kolovala legenda, že Nero není mrtvý a že se nějakým způsobem vrátí jako Antikrist.