Staré dřevěné hodiny mohou mít velkou cenu. Zájem je o ně hlavně v Německu

Řeč je o vídeňském regulátoru, lidově o „pendlovkách“. Jsou to nástěnné kyvadlové hodiny v dřevěné skříňce se skleněnými dvířky, s bílým smaltovaným ciferníkem, tenkými ručičkami a mosazným kyvadlem, které se líně kolébá za sklem. Dlouhé generace visely v pracovnách lékařů, v úřednických bytech i na venkovských statcích. Tehdy stál pár korun československých a dědil se jako samozřejmost, dnes je z něj předmět lovu sběratelů.

Od císařského dvora do českých obýváků

Příběh začal na počátku 19. století v habsburské monarchii. Ve Vídni se v době biedermeieru rodila nejen elegance, ale i posedlost přesností. Hodináři stavěli závažové strojky tak pečlivě, že se z hodin stal symbol společenského postavení. Měšťan, který chtěl ukázat, že na to má, pověsil na zeď regulátor.

Pak přišla průmyslová revoluce a z luxusu se stalo zboží pro každého. Koncem 19. století se tisíce hodin vyráběly sériově a putovaly do Čech, na Moravu i do Slezska. Skříně dostaly bohatě řezané štíty v historizujícím stylu. Pozdější modely měly štíhlé secesní linie. Právě proto jsou dnes tak rozšířené, a proto je těžké poznat, který kus je skutečně vzácný poklad.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Deset otázek z různých koutů světa. Ukažte, jaký máte všeobecný přehled

16. 10. 2026

Jak poznat originál, který stojí jmění

Pro sběratele je svatým grálem raná produkce zhruba z let 1820 až 1860. Rozhoduje několik věcí: jemná ruční práce na skříni, kvalitní ciferník, signatura mistra a především stroj. Nejhledanější jsou kusy s jemným mechanismem v dobrém původním stavu, bez přemalovaných ciferníků a „vylepšení“ z pozdějších dob.

Hodináři a znalci z aukčních domů dlouhodobě opakují stejnou radu: naprostá většina regulátorů v českých domácnostech pochází z tovární výroby z let 1890 až 1915 a raný biedermeier je spíše výjimkou. Kdo chce mít jistotu, má podle specializovaných sběratelských webů zaměřených na vídeňské hodiny hledat tři věci: ruční řezbu a masivní, dobře vysušené dřevo, jemně vyvedený stroj s ručně řezanými detaily a mistrovské značení. Ocenění závisí i na tom, zda je kus kompletní, tedy se závažím, kyvadlem a původním sklem.

• Podívejte se na ciferník: bývá smaltovaný, bez prasklin a bez dokreslených číslic.
• Prohlédněte stroj: signatura mistra, ruční opracování a čistota řezby ozubení.
• Zkontrolujte skříň: ruční řezba, patina, původní povrch bez silného nátěru.
• Ověřte kompletnost: závaží, kyvadlo, klíč a původní sklo zvyšují cenu.

Přečtěte si také

Jak poznáte, že staré hodinky po dědovi mají velkou cenu

16. 10. 2026

Kolik to dnes stojí a co říkají sběratelé

Běžné sériové kusy z přelomu 19. a 20. století se dnes na aukčních portálech prodávají zhruba za 2 500 až 15 000 Kč, podle stavu a řezby. Jenže když se na půdě objeví raný signovaný kus od významného vídeňského mistra, kupci dokážou cenu vyhnat až na desítky, někdy i stovky tisíc korun. Rozdíl je propastný a právě on rozhoduje, jestli pendlovku necháte dál tikat v předsíni, nebo ji nabídnete znalcům.

Realitu dobře ukazují výsledky prodaných aukcí na Aukru: kusy po prababičkách se tam často vydraží kolem několika tisíc korun, zatímco zřetelně starší signované exempláře dosahují řádově vyšších cen. Sběratelé v diskusích zároveň často připomínají, že výkup „za statisíce“ se týká jen výjimečných raritních kusů, nikoli každé skříňky s kyvadlem. I tak je to důvod, proč se na staré hodiny po letech podívat jinak.

Ať už vaše hodiny skončí v aukci, nebo zůstanou na zdi, zůstávají kouskem rodinné historie. Před prodejem je nechte posoudit zkušeného hodináře nebo aukční dům, prohlídka u poctivého znalce se vyplatí. A možná se vám při tom vrátí vůně babiččina obýváku a ten hluboký tón, který odbíjel čas, kdy jsme byli všichni doma. Máte i vy doma takovou pendlovku?