Vědec našel poklad za 77 milionů Kč a skončil na 11 let ve vězení
Foto: pexels
více než 5 min
Americký inženýr Tommy Thompson objevil v hloubce přes dva kilometry vrak lodi plné zlata z roku 1857. Technický zázrak mu vynesl slávu i miliony. Jenže pak přišly spory o peníze. A ještě k tomu 500 zlatých mincí beze stopy zmizelo.
Reklama
Federální soud v únoru 2025 rozhodl, že donucovací vazba už nemá smysl. Třiasedmdesátiletý muž strávil za mřížemi víc než jedenáct let, aniž by prozradil, kde leží zlato z vraku parníku SS Central America. Soudce Algenon Marbley konstatoval, že další měsíce ve vězení už Tommyho Thompsona k odpovědím stejně nepřinutí.
Thompson nicméně na svobodu nevyšel hned. Čekala ho ještě dvouletá trestní sankce za pohrdání soudem z roku 2012, kdy se nedostavil k pojednávání. Teprve 4. března 2026 opustil federální věznici. Celkem si odseděl více než deset let – a pokuta za každý den mlčení narostla na 3,3 milionu dolarů.
Hurikán smetl parník i třináct tun zlata do hlubin oceánu
Příběh začal v září 1857. Parník SS Central America vyplul třetího dne v měsíci z panamského přístavu Aspinwall směr New York. Na palubě bylo 578 lidí a obrovské množství zlata – cihly, mince i zlatý prach z Kalifornie mířily do bank na východním pobřeží Spojených států.
Devátého září loď zasáhl silný hurikán. Rozbouřené vlny poškodily trup, do podpalubí začala proudit voda. Cestující i posádka se snažili vodu odčerpávat, parní stroje ale postupně selhávaly. Kapitán William Lewis Herndon organizoval záchranu žen a dětí na jiná plavidla, sám zůstal na kapitánském můstku až do konce.
Dvanáctého září se SS Central America potopila zhruba 260 kilometrů od pobřeží Jižní Karolíny. Zahynulo 425 lidí. Spolu s nimi kleslo ke dnu asi třináct a půl tuny zlata – podle odhadů šlo o hodnotu odpovídající desítkám milionů tehdejších dolarů. Ztráta nákladu ještě prohloubila finanční paniku roku 1857, která už tak otřásala americkou ekonomikou.
Vrak ležel v temnotě Atlantiku víc než 130 let. Nikdo přesně nevěděl, kam hurikán loď odnesl a tehdejší technika nedokázala pátrat v hloubkách přes dva kilometry.
Bayesova věta a podmořský robot Nemo odhalily loď zlata
V osmdesátých letech minulého století se o vrak začal zajímat Tommy Thompson – inženýr, vynálezce a odborník na hlubinné technologie. Nebyl to osamělý dobrodruh s mapou pokladu. Postavil tým specialistů, získal peníze od 160 investorů a roky připravoval expedici, která vyžadovala speciální plavidlo, dálkově ovládanou techniku i palivo na dlouhé měsíce na moři.
Výzkumníci nejprve prošli lodní záznamy, dobový tisk, meteorologické údaje i výpovědi přeživších. Pak použili Bayesovu teorii vyhledávání – revoluční matematickou metodu, která kombinovala historická data s pravděpodobnostními výpočty a pomohla zúžit oblast pátrání. Tento vědecký přístup byl v té době zcela průkopnický.
V roce 1988, po letech příprav, tým našel trosky SS Central America v hloubce asi 2 100 metrů. Běžní potápači se tam nedostanou – tlak vody, tma a nízká teplota vyžadovaly speciální podmořské vozidlo. Dálkově ovládaný robot Nemo, vybavený kamerami, světly a mechanickými rameny, opatrně zvedal zlaté cihly, tisíce mincí, šperky i osobní předměty cestujících.
Objev byl technický zázrak. Média Thompsona oslavovala jako vizionáře, který dokázal překonat hranice možného. Část nálezu se prodala zhruba za 50 milionů dolarů. Hodnota jednotlivých mincí a cihel přitom nespočívala jen v hmotnosti kovu – rozhodovala vzácnost, původ, stav a vazba na tragédii zlaté horečky.
Investoři čekali na podíl. Místo peněz přišly žaloby
Problémy začaly při dělení výnosů. Investoři tvrdili, že nedostali dohodnutý podíl ze zisku. Thompson namítal, že příjmy pohltily bankovní úvěry, provozní náklady, vývoj techniky a právní výdaje. Výprava na otevřeném oceánu byla nesmírně drahá – samotný objev ještě neznamená čistý zisk.
Spory se dostaly k soudům. V roce 2005 přišly první velké žaloby investorů a věřitelů. Následovala léta komplikovaných řízení o vlastnictví pokladu a účtování nákladů. Z příběhu velkého objevu se stal nepřehledný boj o peníze.
V roce 2012 se situace vyostřila. Thompson se nedostavil k nařízenému soudnímu jednání. Federální soudce vydal příkaz na jeho zatčení. Inženýr se spolu s dlouholetou partnerkou stáhl do ústraní – používali falešná jména, platili hotově a vyhýbali se technologiím, které by je mohly prozradit.
Na útěku byl dva roky. V lednu 2015 ho federální agenti zadrželi v hotelu ve Vero Beach na Floridě. V pokoji našli větší částku v hotovosti, mobilní telefony a dokumenty na cizí jména.
Pět set mincí zmizelo. Soud chtěl vědět kam – a nedostal odpověď
Po zatčení se pozornost soustředila na zhruba 500 zlatých mincí z vraku, jejichž hodnota byla u soudu vyčíslena přibližně na 2,5 milionu dolarů (asi 58 milionů korun). Přesná dnešní cena není známá – záleží na vzácnosti, stavu a zájmu sběratelů. Tvrzení o hodnotě desítek či stovek milionů eur však nejsou doložená.
Thompson v roce 2015 přiznal vinu v souvislosti s pohrdáním soudem a útěkem. Součástí dohody byla povinnost odpovědět na otázky o pohřešovaných mincích a pomoci je vypátrat.
Mince jsem předal trustu v Belize. Mám problémy s krátkodobou pamětí, nevybavuji si další podrobnosti,
tvrdil před soudem Thompson.
Soudce jeho odpovědi nepovažoval za dostatečné. Nestačilo jen říct, že zlato převzal zahraniční trust. Očekávaly se konkrétní údaje – jména osob, dokumenty, účty, cokoli použitelného. Thompson ale nic takového neposkytl.
V prosinci 2015 ho proto soud uvěznil za občanské pohrdání. Nešlo o klasický trest za krádež ani o pravomocný rozsudek za osobní ukrytí zlata. Vazba měla donucovací charakter – teoreticky mohla skončit, kdyby Thompson poskytl informace, které soud vyhodnotí jako použitelné.
On však setrval na tom, že si nic dalšího nepamatuje. A za každý den mlčení mu přibývala pokuta tisíc dolarů. Konečná suma dosáhla 3,335 milionu dolarů.
Thompsonovi právníci se snažili uplatnit federální limit 18 měsíců pro vazbu nespolupracujícího svědka. Odvolací soud v roce 2019 ale rozhodl, že se na něj tento limit nevztahuje – povinnost odpovídat vyplývala z dohody, kterou sám uzavřel.
Když už vazba přestala mít smysl
Začátkem února 2025 federální soudce Algenon Marbley rozhodl, že pokračování občanské vazby už pravděpodobně nepovede k výsledku. Vazba přestala plnit donucovací účel, a proto ji soud ukončil. Zároveň se zastavilo narůstání denní pokuty.
Thompson se ale na svobodu nedostal hned. Bezprostředně si začal odpykávat samotný dvouletý trest za trestní pohrdání soudem z roku 2012. Výkon tohoto trestu byl odložen, dokud trval občanský donucovací postih.
Na svobodě ve 73 letech
Čtvrtého března 2026 byl Tommy Thompson propuštěn z federálního vězení. Od zatčení v lednu 2015 strávil za mřížemi více než jedenáct let. V době propuštění mu bylo 73 let.
Zhruba 500 zlatých mincí však zůstává nezvěstných a veřejně není známo, kde by se mohly nacházet.
Po návratu na svobodu Thompson podrobněji o dalších plánech nehovořil. Není známo, že by připravoval novou expedici nebo se chystal vrátit k pátrání po historických vracích.
