Advokátka zpronevěřila více než polovinu částky ženě, která se rozhodla řešit své dluhy a svěřila jí 200 000 Kč
Foto: freedomtumz / Depositphotos
3 min
Když v roce 2020 svěřila žena z Ústeckého kraje nemalou částku do rukou právničky, doufala, že tím vyřeší své dlouhodobé finanční problémy. Bohužel se stalo něco zcela jiného.
Reklama
Naděje
Žena z Ústeckého kraje se v roce 2020 rozhodla řešit své dluhy a svěřila částku v hodnotě 200 000 Kč do advokátní úschovny. Věřila, že tyto prostředky jí pomohou postavit se na nohy a že budou použity na úhradu závazků vůči věřitelům. Peníze byly převedeny na účet advokátky Marie Huspekové, která s nimi měla nakládat podle předem dohodnutého účelu. Místo pomoci se však žena dostala do ještě větších problémů, které v té době skutečně nečekala, protože své advokátce plně věřila.
Zpronevěra
Advokátka jí totiž více než polovinu částky zpronevěřila. Z původních 200 000 Kč, které jí klientka svěřila s vírou v to, že vše bude probíhat tak, jak byly dohodnuté, byla nakonec převedena z této částky jen necelá polovina. Částku ve výši 102 000 Kč si advokátka ponechala, část vybrala v hotovosti, část si dokonce převedla na svůj osobní účet. Klientce pak o dva roky později zaslala vyúčtování v rámci služeb, které jí poskytovala. Její klientka dostala tedy informaci o tom, že na účtu už nezbyly žádné prostředky a že tudíž nelze uhradit všechny závazky. Když se situací začala zabývat justice, advokátka tvrdila, že se ničeho špatného nedopustila.
Pokud měla klientka výhrady, měla vše řešit přímo s ní. Její argumenty však soudy neuznaly. Obvodní soud její jednání označil za zpronevěru. Advokátka byla odsouzena k peněžitému trestu a zároveň byla vyškrtnuta z ČAK. Ani skutečnost, že peníze později vrátila, jí nepomohla. Odsouzená se následně obrátila na Ústavní soud s ústavní stížností, v níž opakovala svou obhajobou z předchozích řízení. Tvrdila, že její chování není trestné a že se jedná pouze o civilní spor mezi ní a klientkou, nikoli o trestný čin.
Závěr
Senát Ústavního soudu vedený soudcem Janem Svatoněm však její námitky odmítl jako zjevně neopodstatněné. Soud konstatoval, že se případem důkladně zabývali, a že peníze byly svěřeny za jasně definovaným účelem, měly sloužit k úhradě dluhu, nikoliv k volnému nakládání. Vzhledem k tomu, že k naplnění tohoto účelu nedošlo, byla odpovědnost advokátky podle Ústavního soudu zcela zřejmá. Klientka utrpěla reálnou škodu, její závazky nebyly uhrazeny, dostala se do exekuce, měla zablokované účty a musela si půjčit další peníze, čímž se i situace dále zhoršila.
