Legendární školní aktovky: módní ikony dětství, za které se dnes dobře platí

Aktovka. Symbol dětství, na který dnes hledíme s něžnou nostalgií a někdy i mírným údivem. Jak jsme to mohli každý den nosit na zádech? Byly těžké, hranaté, občas otlačily ramena a bolela z nich záda. Přesto mají v našich srdcích místo, které žádný ergonomický superbatoh nedokáže nahradit.

Od brašnářů a kožených aktovek až po koženkové a vinylové brašny pro školáky

První aktovky se v Čechách objevily už v 19. století. Tehdy šlo o pevné kožené brašny, které ručně šili brašnáři (řemeslníci specializovaní na kožené výrobky). Měly jednoduchý tvar, často hnědý nebo černý, a původně sloužily úředníkům na spisy. Jenže školáci si rychle osvojili jejich praktičnost a brzy se z „aktovky na akta“ stala „aktovka do školy“.

Ve 20. století nastoupily levnější varianty: koženka, vinyl a dokonce i kartonové boxy potažené látkou. Generace dnešních padesátníků a šedesátníků si dobře pamatují ikonické aktovky 60.- 80. let, Byly hranaté, pevné, s lesklým povrchem a někdy i obrázkem.

Školní rituál: aktovka jako vstupenka do světa dospělých

Pro prvňáka byla aktovka něco jako řidičák pro dospělého.

Patřím do světa velkých, začínám chodit do školy.

Nešlo jen o brašnu na sešity, ale o rituální předmět. Vzpomeňte si, jak rodiče pečlivě vybírali model a jak jsme v září s hrdostí vcházeli do třídy.

Postupem času nadšení trochu opadlo, to když byla taška těžká a cesta do školy a zpět byla utrpením. Uvnitř se skrývaly těžké učebnice, nesmrtelný penál s plnícím perem (později s „čínským perem") a tužkami „Koh-i-noor“, krabička na pastelky i svačina od maminky. Postupně knih a sešitů přibývalo a leckdy se ani vše potřebné dovnitř nevešlo a nosil se ještě pytlík na tělocvik.

Jak aktovky mizely ze scény

Na konci 80. let se na scéně začaly objevovat batohy. Byly lehčí, barevnější a hlavně praktičtější. Učitelé už přestali trvat na klasických aktovkách. V Česku se batohy začaly masově prosazovat v 90. letech a aktovky postupně ustoupily, ale úplně nezmizely. Někteří výrobci dodnes dělají školní aktovky, jen už jsou ergonomické, vyztužené a designově někde jinde než naše socialistické „krabičky“.

Retro je zpátky: kolik dnes stojí?

Možná byste řekli, že staré aktovky patří na půdu nebo rovnou do popelnice. Jenže na sběratelských aukcích dnes za ně lidé platí překvapivě zajímavé částky.

• Běžná aktovka z 80. let v pěkném stavu se na Aukru prodala za zhruba 700 Kč.
• Kožená prvorepubliková aktovka? Klidně i několik tisíc.
• Konvoluty (tj. balíky více aktovek prodaných dohromady) se pohybují od pár stovek po vyšší tisíce, podle množství a stavu.
• Designové vintage kusy na aukcích běžně startují kolem 1 500 Kč a jdou výš, pokud mají unikátní potisk nebo pocházejí z limitované série.

A to není všechno. Retro aktovky se dnes stávají také módním doplňkem. Designéři je používají jako rekvizity při focení, interiéroví architekti je staví do polic jako dekoraci.

Proč nás pořád lákají

Staré školní aktovky nejsou jen kus nábytku na záda. Jsou to časové kapsle našich životů a pokud máte tu svou třeba u rodičů na půdě, zkuste do ní nahlédnout. Možná tam objevíte starý tahák, zapomenutý sešit nebo gumu, která kdysi voněla po jahodách. Můžete najít malý archeologický objev každodenního života svého dětství.

Aktovka se z obyčejné školní brašny stala ikonickým předmětem, který má kulturní i sběratelskou hodnotu. Možná právě ta vaše, která někde v zapomnění odpočívá, udělá někomu radost.

Přečtěte si také

Ten největší český poklad nám závidí celý svět. České korunovační klenoty mají nevyčíslitelnou cenu

8. 9. 2025

Kdo má aktovku, má poklad

Takže jestli vám na půdě leží zaprášená aktovka, rozhodně ji nevyhazujte. Může z ní být krásná dekorace, sběratelský kousek nebo dokonce finanční přilepšení. A pokud ji dáte dětem, třeba zjistí, že i hranatá brašna bez reflexních prvků má své kouzlo a odliší je od ostatních.

Aktovka vypráví příběh o tom, jak jsme vyrůstali, co jsme si zapisovali do prvních sešitů a jak jsme se s hrdostí stavěli na startovní čáru života. Ať už jste ji nosili na zádech v 60. letech nebo v 80. letech, jedno je jisté, to legendární cvaknutí kovové přezky si pamatujeme všichni.