Knihy, co se čtou doslova samy
Foto: Shutterstock.com
Lidstvo odjakživa milovalo příběhy. O těch nejslavnějších se skládaly legendy, písně a divadla. Když jsme se naučili psát a číst, začaly vznikat knihy. A pak v minulém století přišly filmy. Možná nejsme všichni knihomolové, ale snad každý si rád poslechne hezký příběh. A pokud si ho nebude muset číst sám? Ještě lépe.
Jestliže dnes vyrazíte na internetu koupit knihu, možná vás překvapí, že daný titul knihkupectví prodává nejen jako pevnou vazbu, paperback a e-knihu, ale také jako audioknihu. Na druhou stranu, předčítání knih není nic nového. Spisovatelé pořádají autorská čtení, kde část svého díla obecenstvu přečtou a odpoví na otázky, některé rádiové stanice také odedávna pořádaly takzvané „čtení na pokračování“ známých titulů. Stanice Českého rozhlasu stále čtou a načtené tituly jsou v jejich online archivu zpětně dohledatelné, kde některé lze přehrát zdarma. Kromě toho si tam lze poslechnout i rozhlasové hry.
Existuje nepřeberné množství knih a každým dnem jsou psány nové. Mezi napínavou detektivkou, mrazivým hororem, veselými historkami, historickým románem a romantickou novelou si každý najde nějaké to svoje. Pro někoho, kdo nemá čas nebo trpělivost na luštění hromady písmenek pokaždé, když si chce užít hezký příběh, by mohly mít význam knihy, které jsou čtené nahlas, takzvané audio knihy.
Čím se tedy audio knihy liší od obyčejných knih nebo řekněme třeba poslechu hudby? Zaprvé, knihu nemusíte číst. Přečte se sama a vy se tak můžete soustředit na řízení auta, mytí nádobí a všeho dalšího, co právě děláte. Zadruhé, dlouho vám vydrží. Čtyři hodiny, osm hodin, dvacet hodin… Samozřejmě záleží na délce samotné knihy, ale některé můžete poslouchat téměř dva dny v kuse. Audio knihy jsou dnes nabízené i ke stažení, takže si nemusíte dělat starosti s tím, že doma nemáte funkční CD přehrávač nebo si je chcete poslechnout po cestě do práce, naopak prarodičům by se fyzické "cédéčko" možná líbilo více.
Často se o některých dětech říká, že nechtějí číst. Nejenom, že nečtou z vlastní iniciativy, ale nechtějí číst ani povinnou četbu, kterou budou ve škole a později u maturity potřebovat. Velká část knih ze seznamů povinné četby jsou knihy tak známé, že je téměř nemožné, že by se nedalo dohledat dostatek titulů v načtené formě, takže i o vánočních svátcích během zkoušení nové herní konzole, která byla pod stromečkem, může pilný školák de facto studovat literaturu. Stejně tak jako při dlouhé a nudné cestě autem si můžete poslechnout poslední román Jo Nesba, co jste si chtěli přečíst už od jeho vydání. Či si znovu připomenout knihy ze své vlastní povinné četby, o nichž učitelé literatury prohlašovali, že je pochopíte až s věkem, a zjistit, jestli jsou opravdu lepší, když vás do jejich čtení nikdo nenutí.
Mnoho knih se dočkalo filmové adaptace, ale zeptejte se kohokoliv, kdo četl předlohu, a ten vám poví, kolik toho ve filmu vynechali, ať už adaptace byla jakkoliv dobrá. Jste ochotni se vzdát všech těch detailů, událostí a postav, které se do filmu prostě nevešly?
