Kdo utrhne chráněnou houbu, může zaplatit až 100 000 Kč pokuty. Lesní stráž bývá neoblomná
Foto: Pexels
více než 5 min
Vyrazit do lesa na houby je pro mnoho Čechů tradiční zábavou. Dejte ale pozor. Některé druhy, jako třeba hřib královský nebo muchomůrku císařku, chrání zákon. Za jejich sebrání hrozí vysoké pokuty.
Reklama
Houbaření může nepěkně prodražit
Košík plný čerstvých hub je pro většinu z nás synonymem podzimní procházky lesem. Málokdo si ale uvědomuje, že ne každá houba smí skončit v naší kuchyni, i když vypadá lákavě a je teoreticky jedlá. Některé vzácné druhy totiž spadají pod přísnou legislativní ochranu a jejich sebrání může houbaře stát opravdu hodně peněz.
Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny jasně definuje, které houby jsou v Česku zakázané k trhání. Mezi nimi najdeme i druhy, jež byly v minulosti považovány za lahůdky – například hřib královský, muchomůrku císařku, nebo dokonce český lanýž. Za jejich poškození či zničení mohou orgány ochrany přírody uložit sankce sahající až ke 100 000 korunám, v chráněných oblastech dokonce k dvojnásobku.
Šest jedlých pokladů, na které si musíte dát pozor
Vyhláška č. 395/1992 Sb. vymezuje celkem 46 zvláště chráněných druhů hub. Z toho je 27 kriticky ohrožených, 13 silně ohrožených a 6 ohrožených. Přestože legislativa nepoužívá termín „jedlá houba
Ochrana hub vychází z § 49 zákona č. 114/1992 Sb., který je právně řadí mezi planě rostoucí rostliny. Zákon zakazuje tyto druhy sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat nebo jinak narušovat v jejich přirozeném životním cyklu. Zákaz se navíc vztahuje i na jejich přechovávání, přepravu či prodej.
Mezi chráněné jedlé druhy patří například hřib královský (kriticky ohrožený), hřib moravský (kriticky ohrožený), muchomůrka císařka (kriticky ohrožená), lanýž letní (kriticky ohrožený) nebo klouzek žlutavý (silně ohrožený). Všechny tyto houby byly v minulosti sbírány pro svou vynikající chuť, dnes však jejich utržení znamená přestupek.
Jak poznat zakázané druhy a neudělat v lese chybu
Hřib královský (Butyriboletus regius) zaujme na první pohled svým růžovočerveným kloboukem a sytě žlutými rourkami. Jeho třeň je žlutý a po rozříznutí téměř nemodrá, což je další typický poznávací znak. Roste od května do září v teplých listnatých lesích, nejčastěji pod duby. Méně zkušený houbař ho může snadno zaměnit za běžný hřib dubový nebo smrkový.
Hřib moravský (Aureoboletus moravicus) je drobnější druh s hnědooranžovým kloboukem a žlutookrovými póry. Jeho dužnina má po rozříznutí charakteristickou vůni připomínající kokos nebo kopr. Na rozdíl od běžných suchohřibů roste výhradně na vyhřátých stanovištích s duby a hrázích rybníků.
Muchomůrka císařka (Amanita caesarea) je legendární houba, které holdovali už římští císaři. V jižní Evropě je dodnes vyhledávanou delikatesou, v Česku však patří mezi kriticky ohrožené druhy. Poznáte ji podle sytě žlutých lupenů, žlutého třeně i žlutého prstenu. Klobouk má oranžovočervený, obvykle bez bílých teček, a vyrůstá z mohutné bílé pochvy u báze třeně. Na rozdíl od jedovaté muchomůrky červené má tedy zcela odlišné zbarvení spodní části.
Klouzek žlutavý (Suillus flavidus) je jediným silně ohroženým zástupcem z naší šestice. Od běžného klouzka obecného ho odlišíte subtilnějším žlutoolivovým kloboukem a velkými hranatými póry. Tento druh je přísně specializován na rašeliniště, podmáčené lesy a rašeliníkové koberce v blízkosti borovic. Pokud najdete drobný slizký klouzek přímo v mokrém mechu rašeliniště, nůž rozhodně ponechte v kapse.
Lanýž letní (Tuber aestivum) je podzemní poklad, který nelze najít očima. Roste pod povrchem půdy v teplých dubových a bukových lesích. Má bradavičnatý černohnědý povrch a mramorovanou dužninu s intenzivním aromatem. Zatímco v zahraničí se lanýže běžně sbírají pomocí cvičených psů a na trhu dosahují ceny stovek eur za kilogram, v Česku naráží hledání na legislativní zeď. Zákon chrání nejen plodnici samotnou, ale i její biotop – jakékoliv rozrývání půdy či dobývání hlízy ze země je hodnoceno jako nelegální poškození zvláště chráněného druhu.
Kolik skutečně zaplatíte? Záleží na závažnosti přestupku
Média často straší houbaře paušální částkou sto tisíc za uříznutý hřib. Realita podle zákona o ochraně přírody a krajiny (§ 87) je však tvárnější a rozlišuje závažnost přestupku. Za nedovolený zásah do přirozeného vývoje chráněné rostliny lze fyzické osobě uložit pokutu do 10 000 Kč. Za zničení druhu v kategorii ohrožený činí horní hranice 20 000 Kč.
Teprve při zničení plodnice kriticky nebo silně ohroženého druhu, kam spadá celá naše šestice, dosahuje zákonný strop 100 000 Kč. Konkrétní výši pokuty určuje správní orgán podle přestupkového zákona č. 250/2016 Sb. Zohledňuje se míra zavinění, počet utržených kusů, poškození okolního prostředí i to, zda šlo o úmysl, nebo neúmyslnou chybu.
Pokud k nelegálnímu sběru či zničení chráněné houby dojde ve zvláště chráněném území – tedy v národním parku, CHKO či rezervaci – přistupují orgány ochrany přírody k přestupku s maximální přísností. Zákon č. 114/1992 Sb. zde umožňuje uplatnit přísnější sazby a teoretický strop pokuty pro fyzickou osobu se tak může vyšplhat až na dvojnásobek, tedy k 200 000 Kč. U právnických či podnikajících osob mohou pokuty dosáhnout podle § 88 až dvou milionů korun.
Strážci přírody mohou na místě v blokovém (příkazním) řízení uložit pokutu do výše 10 000 Kč, vyšší sankce se následně řeší ve správním řízení před příslušným orgánem ochrany přírody (správa NP, AOPK ČR či krajský úřad).
Co dělat, když narazíte na vzácnou houbu
Pokud v lese narazíte na houbu, u níž máte podezření, že jde o chráněný druh, dodržujte následující postup: Ponechte ji na místě – houbu neubírejte, neřezávejte ani nenaklopujte silou. Kvalitně ji zdokumentujte – udělejte detailní fotografii klobouku, třeně i rourků/lupenů ze strany bez poškození plodnice. Vyfoťte také nejbližší okolí a stromy.
Zaznamenejte si přesnou polohu – uložte GPS souřadnice a datum nálezu. Informujte odborníky – nález spolu s fotografiemi odešlete České mykologické společnosti nebo Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR). Pokud chráněnou houbu uříznete omylem a zjistíte to až doma, dalším přechováváním či konzumací situaci nezlepšíte. Nejlepším postupem je nález zdokumentovat a při případném prověřování spolupracovat s orgány ochrany přírody, k čemuž přestupkový zákon přihlíží jako k polehčující okolnosti.
Je také důležité si uvědomit, že zákonná ochrana se nevztahuje pouze na viditelné nadzemní plodnice, ale na celý organismus včetně podzemního podhoubí (mycelia) a jeho bezprostředního okolí. Proto je třeba chránit nejen samotnou houbu, ale i prostředí, ve kterém roste.
