Rychlé šípy baví děti dodnes. Za první vydání nabízejí sběratelé velké sumy
Foto: unsplash
5 min
Na první pohled obyčejné sešity z předválečného papíru. Ale mezi sběrateli se o ně vedou tichá klání a ceny šplhají k částkám, za které si dnes koupíte slušný notebook. Proč vlastně?
Reklama
Když narazíte na půdě na starou krabici plnou časopisů ze třicátých let, možná si říkáte, že je to jen papírový odpad. Jenže pokud mezi nimi najdete původní sešity Mladého hlasatele s příběhy Rychlých šípů, držíte v ruce potenciální poklad. Sběratelé za kompletní ročníky v dobrém stavu platí třicet až čtyřicet tisíc korun. A není to jen nostalgie.
Jenže co vlastně dělá z jednoho sešitu cenný kousek a z jiného bezcenný hadr? Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Stav papíru, přítomnost původních sponek, absence stop po pozdějším vázání – to všechno hraje roli. Především však musí jít o skutečný dobový originál, ne o pozdější dotisk nebo dokonce padělek.
Když chybí vystřihovánka
Málokdo si dnes uvědomuje, že tyto časopisy nebyly jen ke čtení. Obsahovaly klubovní oběžníky, vystřihovánky, čtenářské legitimace. Děti si je stříhaly, vyplňovaly a posílaly zpět do redakce. Proto je dnes téměř nemožné najít kompletní výtisk se všemi přílohami.
Právě absence těchto příloh může cenu srazit o tisíce korun. Sběratelé hledají kompletní, nedotčené exempláře – a těch je na trhu minimum. Většina dětí si přece časopisy užívala naplno.
Zajímavé je, že se hodnota liší podle konkrétních čísel. Nejcennější jsou první samostatná knižní vydání z nakladatelství Kobes (Modrá řada) a kompletní ucelené ročníky Mladého hlasatele. Jednotlivá čísla mají hodnotu podstatně nižší – pokud nejde o speciální vydání nebo čísla s významnými příběhy.
HOSPODSKÝ KVÍZ: Víte, proč po ananasu pálí jazyk a jak vzniklo slavné „CD“? Otestujte své všeobecné…
Originál, nebo falzum?
A tady začíná ta zajímavá část. Jak vlastně poznáte, že držíte v ruce skutečný kousek z roku 1938, a ne kvalitní reprint z devadesátek? V českém sběratelském prostředí se používá několik metod.
Zaprvé: papír. Předválečný papír měl specifické složení, oxiduje jinak než moderní materiály. Pod lupou nebo UV lampou se dají rozpoznat rozdíly ve struktuře vláken.
Zadruhé: tiskařské techniky. Dobové rotačky zanechávaly charakteristické stopy, které moderní ofset nedokáže napodobit.
Zatřetí – a to je možná nejdůležitější – znalost konkrétních vydání. Sběratelé si vedou databáze, porovnávají detaily, sledují drobné rozdíly v sazbě nebo umístění ilustrací. Existují katalogy, kde jsou zdokumentované všechny známé varianty.
Padělky se objevují málokdy, spíš jde o pozdější legální dotisky, které někdo prodává jako originály. Ale když znáte materiál, poznat rozdíl není těžké,
říká antikvář Martin Kolář, který se specializuje na předválečnou literaturu.
Problém nastává, když se sešit dostane k někomu, kdo v oboru nemá zkušenosti. Pak může snadno zaplatit vysokou cenu za něco, co má hodnotu zlomkovou. Proto sběratelé doporučují nakupovat jen od ověřených zdrojů nebo s možností expertního posudku.
Restaurovat, nebo nechat být?
Teď se dostáváme k otázce, která mezi sběrateli vyvolává vášnivé debaty. Co když je sešit poškozený, ale dá se zachránit? Má smysl ho nechat zrestaurovat?
Odpověď není jednoznačná. Profesionální konzervace může cenu zvýšit – ale jen pokud ji provede skutečný odborník a zároveň zachová autenticitu. Amatérské pokusy o opravu naopak hodnotu ničí.
Sběratelé preferují autentický stav, i když je mírně opotřebený. Raději sešit se zažloutlým papírem a drobnými ohnutými rohy než exemplář, který prošel nekvalitní restaurací. Důvod je prostý: každý zásah mění původní materiál. A čím víc zásahů, tím méně autenticity.
Existují ale výjimky. Pokud je sešit vážně poškozen – třeba zatečený nebo s rozpadajícím se papírem – odborná konzervace může být jediná šance na záchranu. V takovém případě se hodnota nezvýší, ale alespoň se neztrácí úplně.
Generace odchází, hodnota zůstává?
Zajímavá je otázka, co se stane s cenami těchto tiskovin v budoucnu. Současná hodnota je částečně tažená nostalgií konkrétní generace – lidí, kteří buď sami četli Rychlé šípy, nebo je znali od rodičů.
Když tato generace odejde, změní se i trh? Možná ano, možná ne. Na jednu stranu nostalgie slábne. Na druhou stranu roste historická a umělecká hodnota. Foglarovy příběhy jsou součástí české kulturní identity, ilustrace mají uměleckou kvalitu.
Srovnatelné je například s předválečnými plakáty nebo starými fotografiemi. I ty prošly obdobným vývojem – nejdřív je sbírali pamětníci, pak historici a kunsthistorici. Hodnota se změnila, ale nezmizela.
Navíc se objevuje nová vlna zájmu. Mladší sběratelé, kteří Rychlé šípy objevili až později, často přistupují k materiálu jinak – zajímá je grafická stránka, typografie, dobový kontext. To může trh posunout jiným směrem.
Antikvariáty zaznamenávají stabilní zájem. Ceny se za posledních deset let příliš nemění, což naznačuje, že jde o ustálený segment. Není to spekulativní bublina, ale reálná sběratelská hodnota.
Takže pokud najdete na půdě tu starou krabici – než ji vyhodíte, podívejte se dovnitř pořádně. Možná tam leží víc než jen zažloutlé papíry. Možná tam leží kus historie, který má svou cenu. A nejen tu finanční.
