Milada Horáková: Její jméno zmizelo z učebnic i veřejného prostoru, až po roce 1989 se k ní národ opět přihlásil jako k hrdince
Foto: Mojmir Churavy / Creative commons, CC-BY-SA
3 min
Milada Horáková je symbolem odvahy, morální integrity a odporu vůči totalitě. Její příběh je příběhem ženy, která se nikdy nesmířila s nespravedlností, a to ani při nacistickém nebo komunistickém režimu.
Reklama
Kvůli svému nesouhlasu s režimem byla Milada Horáková v roce 1950 popravena po vykonstruovaném procesu komunistickým režimem. Její jméno pak zmizelo z učebnic i veřejného prostoru. Až po roce 1989 se k ní národ opět přihlásil jako k hrdince a mučednici za svobodu. Dnes její jméno nese řada ulic, škol, institucí i pamětních desek. Její příběh opět inspiruje a učí, co znamená stát si za pravdou, bez ohledu na jakékoliv následky.
Život v boji za pravdu a spravedlnost
Milada Horáková se narodila 25. prosince 1901 v Praze. Už jako mladá dívka byla aktivní v hnutí za ženská práva a rovnost. Studovala práva na Karlově univerzitě a po studiích se angažovala v Československé národní sociální straně. Během 2. světové války se zapojila do protinacistického odboje, za což byla v roce 1940 zatčena gestapem a uvězněna. Přežila Terezín i nacistické věznice, ani to ji neodradilo a po válce se vrátila k politice. V roce 1946 byla zvolena poslankyní a stala se výraznou osobností bojující za demokratický režim.
Po únoru 1948, kdy se komunisté dostali k moci, zůstala Horáková jednou z mála osobností, která otevřeně kritizovala vývoj země. Byla pod dohledem StB, a v roce 1949 byla zatčena. Následoval proces, který měl demonstrovat sílu režimu a zastrašit veřejnost od podobného chování.
Proces, který otřásl světem
Ve vykonstruovaném procesu byla Milada Horáková obviněna z velezrady, špionáže a spiknutí proti republice. Státní prokurátor žádal trest smrti, což bylo tehdy mimořádné, obzvlášť u ženy. Proces byl veden s cílem ponížit, zlomit, a hlavně veřejně odsoudit. Přesto Horáková i v těchto chvílích prokázala mimořádnou důstojnost. V závěrečné řeči pronesla své slavná slova:
Zůstala jsem věrna svému přesvědčení, a to nemohu odvolat.
Přes mezinárodní protesty, které vyjádřili například i Alberta Einstein, Winston Churchill či Eleonora Rooseveltová, byla 27. června 1950 v ranních hodinách popravena v pankrácké věznici. Zůstala jedinou ženou, která byla v Československu popravena v politickém procesu.
Po její smrti se režim snažil vymazat její jméno z paměti národa. Její hrob nebyl označen a o její osobě se nesmělo mluvit. Lidé však na Miladu Horákovou nezapomněli. V disentu, v exilu, i mezi běžnými občany se šířil její příběh jako tichý symbol odporu. Až po pádu komunismu v roce 1989 se jí dostalo zaslouženého veřejného uznání.
