Stará porcelánová váza pařížské výroby může mít cenu až 100 tisíc. Jak ji poznáte?
Foto: Unsplash
4 min
Neděle odpoledne, voní kafe a bábovka, v obýváku je sváteční ticho. A v prosklené vitríně mezi skleničkami a porcelánovými soškami stojí ona. Porcelánová váza s ručně malovanými květy, obtažená zlatem, které se lesklo i v šeru. Nikdo se jí nesměl dotknout.
Reklama
Možná ji máte dodnes na chalupě, na půdě v krabici, nebo vám zbyla po rodičích a nemáte srdce ji vyhodit. Právě takové kousky dnes sběratelé hledají a některé z nich jsou pro ně svatý grál.
Vieux Paris: Stará Paříž v českém obýváku
Řeč je o porcelánu ve stylu Vieux Paris, tedy Stará Paříž. Do českých domácností se dostával v 19. i 20. století. Tehdy ho kupovali zámožnější měšťané a později se dědil, až skončil v obýváku u babičky. Tehdy nikdo netušil, že se z obyčejné dekorace stane artikl sběratelských aukcí. Zlato, sytá barva a jemná malba z něj činí předmět, který se těžko přehlédne. I po sto padesáti letech vypadá, jako by ho někdo před chvílí vynesl z paláce.
Pozor, nejde o jednu továrnu. Vieux Paris je souhrnné označení pro produkci zhruba třiceti až čtyřiceti nezávislých pařížských manufaktur a dílen z let 1770 až 1880. Mnohé z nich kupovaly kvalitní bílý porcelán třeba z Limoges nebo ze Sèvres a vlastní zásluhou ho proměnily v umělecké dílo. Malíři v ateliérech ručně vykreslovali květiny, krajinky i romantické výjevy a vše pak doplnili zlacením. Každý kus tak nese rukopis konkrétního řemeslníka. Žádné dva nejsou úplně stejné a právě to sběratele fascinuje.
Jak poznat originál: značka tam nemusí být
Většina z nás by udělala totéž: obrátila by nádobu dnem vzhůru a hledala razítko. Jenže u Vieux Paris vás čeká překvapení. Odhaduje se, že až 70 % produkce nenese žádnou tovární značku. Pařížští dekoratéři dbali na malbu, ne na označování. Nenajdete-li tedy na spodku nic, ještě to neznamená, že držíte jen moderní kopii.
Co tedy sledovat? Podle znalce z aukčního portálu zaměřeného na evropské umělecké řemeslo jde hlavně o tři věci: „Označení Vieux Paris pokrývá velmi širokou škálu dílen i kvality. Klíčová je technika zlacení, detail nadglazurní malby a stav zachování. Lidé často věří, že každá zlacená nádoba je muzeální unikát, a to bohužel neplatí.“ Hledejte tedy zlato s hlubokým leskem, ne ploché a nažloutlé. Malba má být jemná, s patrným tahem štětce. A samozřejmě pozor na odřeniny zlata, praskliny a nalepené úchytky, které cenu srazí.
Kolik to dnes opravdu stojí
A teď ta věc, na kterou čekáte. Poctivě: ne každá zlacená váza z babiččiny vitríny je pohádkový jackpot. Běžné vázy z konce 19. století se dnes v aukcích a antikvariátech prodávají nejčastěji za 1 500 až 8 000 Kč. To je ale pořád hezké zhodnocení věci, která léta jen stála a sbírala prach. A pokud se vám poštěstí? Ceny přes 100 000 Kč se týkají především velkých kusů z 18. století s doloženým původem. Takový nález je vzácný, ale právě pro něj se vyplatí otevřít každou starou krabici.
Co s tím, když ji objevíte
- Nic nelepte, nečistěte agresivně a nemyjte v myčce. Zlato se snadno otře.
- Vyfoťte nádobu ze všech stran, včetně dna a detailů malby.
- Porovnejte ji s prodanými aukcemi na Aukru nebo ve specializovaných aukčních síních.
- Pro přesný odhad se poraďte se znalcem nebo starožitnictvím, zvlášť u párových kusů.
Pak si dejte na čas. Možná zjistíte, že vás čeká pár tisíc korun, možná něco víc. A možná se rozhodnete, že váza zůstane tam, kde byla vždycky, protože k vašemu dětství patří stejně jako vůně nedělní bábovky. Tak co, nestojí taková zlatá krasavice i u vás někde ve vitríně?
