Babka není jedovatá, ale přesto vám může způsobit potíže. Mykolog vysvětlil, na co dát pozor
Foto: pexels
3 min
Hřib žlutomasý patří mezi nejčastěji sbírané houby v českých lesích. Přesto se kolem něj točí kontroverzní pověst o jedovatosti a rakovině. Pravda je složitější.
Reklama
Oblíbená houba terčem podezření
Málokterá houba dokáže vyvolat takové emoce jako nenápadný hřib žlutomasý. V houbařských kruzích mu říkají babka a každoročně putuje do tisíců košíků. Jenže právě tenhle druh se před více než deseti lety dostal do centra bouřlivé diskuze a dodnes se kolem něj šíří nejistota.
Rozpoznat babku zvládne i začátečník. Matný klobouk s charakteristickými prasklinkami připomíná mozaiku barev od hnědé přes šedou až po olivově zelenou. Žlutý třeň je štíhlý, dužina měkká a na otlacích se zbarvuje do modrozelena. Spodní část třeně často zčervená.
Černý humor, který se vymkl kontrole
Celá aféra začala nečekaně. Mykolog Jiří Baier tehdy v rozhlase s nadsázkou prohlásil, že babky jsou rakovinotvorné, a dodal, že odborníci to prý záměrně zatajovali, aby populace trochu prořídla.
Jeho nadsazená charakteristika byla následně a průběžně vyvracena vědeckými závěry mykologů i toxikologů. Ale i tak se rok co rok v houbařské sezoně objevuje,
vysvětluje mykolog Jaroslav Vanča.
Vědecké instituce Baierovo tvrzení okamžitě vyvrátily. Přesto se mýtus o jedovatosti babek vrací každé léto jako bumerang. Proč? Protože za ním stojí reálné nebezpečí – jen ne takové, jaké si většina lidí představuje.
Skutečná hrozba se skrývá v plísni
Hřib žlutomasý má jednu zásadní slabinu: obsahuje obrovské množství vody. To z něj činí snadnou kořist pro parazity. Mezi nimi vyniká nedohub zlatovýtrusý – plíseň, která se na babkách usazuje a produkuje nebezpečné látky.
Nedohub vytváří metabolické mykotoxiny, které se v houbě hromadí a mohou způsobit tzv. nepravou (sekundární) otravu – to znamená, že otrava nepochází ze samotné houby, ale z jejího parazita,
objasňuje Vanča.
Nedohub vytváří nejprve bělavý povlak, který postupně žloutne až zhnědne. Problém je, že počáteční stadia napadení nejsou pouhým okem viditelná. Konzumace takové houby pak vede k těžkým zažívacím potížím – nikoli však k rakovině, jak tvrdil Baier.
Babka navíc špatně snáší transport, ve vlhku rychle plesniví a za sucha bývá silně červivá. To vše z ní činí houbu, která vyžaduje rychlé zpracování a pečlivé vybírání.
Přesto platí: čerstvé mladé plodnice bez známek napadení jsou zcela bezpečné. Stačí dodržet několik základních pravidel. Nikdy nesbírejte houby s viditelným povlakem plísně – vykrojení napadených částí nestačí, stejně jako u jakékoli jiné potraviny. Vybírejte pouze mladé kusy bez prasklin a zpracujte je co nejdříve.
Hřib žlutomasý roste prakticky všude – od nížin do hor, v lesích listnatých i jehličnatých, v parcích i na zahradách. Jeho všudypřítomnost a snadná poznatelnost z něj dělají jednu z nejoblíbenějších hub vůbec. Stojí za zmínku, že označení babka se nepoužívá jen pro hřib žlutomasý, ale pro celou skupinu příbuzných druhů – například hřib sametový či hřib Engelův. Všechny sdílejí podobné vlastnosti i rizika.
