Dešťovka v sudu hnije a plodí komáry? Použijte skvělý trik mého dědy
Foto: Unsplash
4 min
Sbírám dešťovku už přes dvacet let a dlouho jsem si myslela, že zelená voda a mraky komárů prostě k tomu patří. Pak jsem si vzpomněla na dědovy sudy – ty nikdy nesmrděly. A když jsem konečně pochopila proč, změnilo to celé moje léto na zahradě.
Reklama
Stojím u sudu a zacpávám si nos. Voda má barvu špenátu a pach rybníka po odtoku. Nad hladinou krouží komáři a já vím, že za chvíli budou kroužit i kolem mě. Tohle není poprvé – a taky ne poprvé, co si říkám, jestli to sbírání dešťovky vůbec má smysl.
Jenže pak mi hlavou proletí vzpomínka. Děda měl taky sudy. Tři velké, plechové, rezavé. A nikdy – opravdu nikdy – z nich nečpělo. Ani komáři kolem nich netloustli jako ti kolem těch mých. Jak to dělal?
Proč se voda kazí a komáři se množí
Začala jsem si psát poznámky. Sledovala jsem, kdy se voda mění, kdy se objevují larvy, kdy začíná ten odporný zápach. A ověřila jsem si, co psali na internetu. Všechno začíná kolem desátého dne.
Děda měl sudy vždycky ve stínu. Já je mám na slunci, protože „tam je přece nejblíž k okapu“. Jenže teplo je přesně to, co komáři milují. Stojatá teplá voda je pro ně jako lázeň s plnou penzí.
A proč zrovna deset dní? Protože to je přesně doba, kterou komár potřebuje na vylíhnutí. Deset dní od vajíčka k létajícímu upírovi. Pokud vodu použijete dřív, larvy nemají šanci.
Ocet, který zachránil léto
První pokus: vyprázdnila jsem sud. Úplně. Zalila jsem s ním rajčata, okurky, jahody – všechno najednou. A pak jsem sud vypláchla. Jen vodou. Nestačilo to. Za týden zase smrad.
Pak jsem si vzpomněla, jak děda vytahoval z kůlny láhev s octem. Myslela jsem si, že s ním mořil plevel. Ale ne – vyplachoval s ním sudy. Ocet zabíjí mikroorganismy, ty, co způsobují tu zelenou břečku a pach. A na rozdíl od chemie neublíží ani rostlinám, ani drobným živočichům, co se chodí k sudům napít.
Takže teď: sud vyprázdním, vyplachuju octovým roztokem, nechám vyschnout. A začínám znovu. Každých deset dní. Zní to pracně? Možná. Ale funguje to.
Trik s olejem, který vypadá divně, ale zabírá
Jenže co když zapomenu? Co když prší týden v kuse a nemusím zalévat? Pak přijdou larvy. Visí z hladiny dolů jako malé háčky, zadeček nahoře – takhle dýchají.
Dokud jim to neznemožníte.
Děda na to měl ještě jeden fígl, na který si vzpomněla mamka. "Kapal do těch sudů olej," řekla mi.
Olek do vody na zalévání? To přece rostliny zničí, namítla jsem. Ale nezničí. Stačí ho trochu – po kapkách. Olej vyplave nahoru, vytvoří film, spojí se do velkých ok jako na výpeku. A larvy? Nemůžou dýchat. Zadusí se. Druhý den můžete s vodou normálně zalít – jen se vyhněte listům, na kterých by olej vytvořil neprodyšný povlak.
První den jsem se bála. Stála jsem nad záhonem s konví v ruce a říkala si, jestli teď nezabiju celou úrodu. Nezabila. Rajčata rostou, okurky taky. A komárů je najednou míň.
Víko není zbabělost, je to nutnost
Poslední věc, kterou jsem pochopila pozdě: sud musí být zakrytý. Děda měl na každém víko s dírou na okap. Já jsem si myslela, že to je kvůli listí. Částečně ano. Ale hlavně kvůli komárům.
Bez víka se do sudu dostanou snadno. S víkem musí hledat skulinu – a pokud tam žádná není, odletí jinam. Hustá síť taky funguje, ale víko je lepší. Drží i listí venku, i slunce trochu tlumí.
Teď mám sudy ve stínu, zakryté, vyplachované octem každých deset dní. A když se přece jen objeví larvy, mám po ruce láhev oleje. Voda je čistá, nesmrdí, komáři se přestěhovali k sousedům. A já konečně chápu, proč děda nikdy nenadával na dešťovku – protože věděl, jak na ni.
Není to magie. Jen zkušenost. A pár triků, které fungují už desítky let.
pozn. redakce: Tento příběh nám zaslala čtenářka Iva N. Použité fotografie a videa mají pouze ilustrační charakter. Také máte zkušenost, se kterou byste se rádi podělili? Pošlete nám prosím svůj příběh do redakce.
