Češky po 50 si nechají diktovat šatník víc, než by musely. Kdo jim říká, co nesmí nosit
Foto: pexels
4 min
Na internetu se pravidelně objevují seznamy módních pravidel pro ženy nad padesát. Minisukně? Zakázané. Rozedrané džíny? Trapné. Výrazné doplňky? Zoufalství. Jenže kdo vlastně tato pravidla stanovuje – a proč jim stále věnujeme pozornost?
Reklama
Nedávno jsem narazila na další z řady článků, které s vážnou tváří vysvětlují ženám po padesátce, že určité kousky oblečení prostě nosit nesmí. Tentokrát šlo o kombinaci minisukní, upnutých kousků a mladistvých džínových modelů. Autoři se odvolávali na anonymní experty, blíže nespecifikované průzkumy a sociologické analýzy. Výsledek? Ženy nad padesát by měly odložit vše, co by mohlo vypadat jako snaha mládnout.
Podobné texty čtu už roky a pokaždé mě zarazí jedna věc – nikdy neuvádějí konkrétní zdroje. Žádné jméno stylisty, žádný odkaz na studii, žádná ověřitelná data. Jen vágní zmínky o tom, že více než 70 % respondentů.
Přitom realita je mnohem složitější. Česká módní scéna se za poslední dekádu výrazně proměnila. Ženy nad padesát dnes tvoří jednu z nejsilnějších kupních skupin na trhu s oblečením. Mají peníze, mají vkus a čím dál častěji odmítají nechat si diktovat, co smí a nesmí nosit.
Odkud se berou módní pravidla pro zralé ženy?
Historicky měla společnost jasnou představu o tom, jak má vypadat žena v určitém věku. Naše babičky po padesátce automaticky přecházely k decentním šatům a praktickým střihům. Minisukně nebo výrazné barvy byly vyhrazeny mladým. Tato pravidla ale nevznikla z nějaké objektivní estetiky – odrážela společenské postavení žen a očekávání, že po určitém věku ustoupí do pozadí.
Dnes žijeme v jiné době. Padesátnice běhají maratony, zakládají firmy, cestují po světě. Proč by měly svůj šatník podřizovat normám z minulého století? A přesto se tyto normy neustále recyklují v podobě článků, které slibují odhalit šokující pravdu.
Když se žena snaží křečovitě napodobit mladší generace, výsledek je často tragický.
Co vlastně znamená oblékat se adekvátně k věku
Zajímavé je, že podobná pravidla se téměř nikdy netýkají mužů. Šedesátiletý muž v džínách a tričku nikoho nepohoršuje. Žena ve stejném věku ve stejném outfitu riskuje, že ji někdo označí za snažící se mládnout za každou cenu.
Psychologové přitom upozorňují, že tlak na dodržování módních norem může u žen vést ke snížení sebevědomí. Paradoxně tedy články, které tvrdí, že chtějí ženám pomoci vypadat lépe, mohou způsobovat pravý opak – úzkost, nejistotu a ztrátu radosti z oblékání.
Česká stylistka Lucie Králová, která se dlouhodobě věnuje práci s klientkami nad padesát, to vidí jinak: Nejdůležitější je, aby se žena ve svém oblečení cítila dobře. Žádné univerzální pravidlo neexistuje.
Proč tyto články stále vznikají
Odpověď je prostá – generují kliknutí. Kombinace věku, módy a implicitní kritiky je spolehlivý recept na vysokou čtenost. Ženy klikají, protože se bojí, že dělají něco špatně. Nebo naopak proto, že je takové texty rozčilují. V obou případech algoritmus vyhrává.
Módní průmysl mezitím pomalu reaguje na demografickou realitu. Značky jako COS, Eileen Fisher nebo české Studio Halla začínají nabízet kolekce, které nejsou definované věkem, ale kvalitou materiálů a nadčasovým designem. Trh s módou pro zralé ženy roste – a s ním i povědomí o tom, že elegance nemá věkovou hranici.
Možná je čas přestat číst články o tom, co bychom neměly nosit, a začít se ptát, proč nám vůbec někdo takové věci říká. Odpověď obvykle nemá nic společného s módou – a hodně společného s tím, jak společnost stále vnímá stárnoucí ženy.
