Tyto 2 účesy jsou už dávno pasé. Která žena je nosí, zamrzla hluboko v devadesátkách
Foto: shutterstock
3 min
Vrstvená Rachel, promrzlé konečky i krepované vlasy s motýlky kdysi definovaly celou generaci. Dnes působí jako relikvie z jiné éry.
Reklama
Když se řekne devadesátá léta, většina z nás si vybaví konkrétní obrazy. Sitcom Friends běžící v televizi, boybandy na plakátech a účesy, které jsme všichni chtěli mít. Jenže móda je nemilosrdná – a to, co bylo před třiceti lety vrcholem stylu, dnes vyvolává spíš úsměv než obdiv. Tři účesy se staly symbolem té doby víc než cokoli jiného: „The Rachel“.
Sleduju módní trendy už roky a musím říct, že právě tyto tři styly procházejí zajímavým vývojem. Nejdřív byly všude, pak se staly nostalgickou vzpomínkou a teď? Teď je generace Z definitivně poslala do propadliště dějin. A má k tomu dobré důvody.
Co bylo na těchto účesech tak speciálního?
Promrzlé konečky zase definovaly mužskou módu konce devadesátek. Krátké, často ježaté vlasy s výrazně zesvětlenými špičkami na tmavém základu. Vzpomeňte si na Justina Timberlakea nebo členy Backstreet Boys. Dosáhnout toho vzhledu vyžadovalo precizní barvení jednotlivých pramínků a pak – a to je klíčové – obrovské množství gelu, který vlasy zafixoval do pichlavých špiček.
A pak tu bylo krepování s motýlkovými sponkami. Tohle nebyl ani tak střih jako spíš stylingový rituál. Krepovačka projela každým pramenem, vytvořila drobné cik-cak vlnky a výsledkem byl enormní objem. Do toho plastové sponky ve tvaru motýlů, kuličkové gumičky, čelenky. Časově náročné, pro vlasy destruktivní, ale tehdy naprosto nezbytné.
Proč tyto styly zastaraly?
Odpověď je překvapivě jednoduchá: změnil se náš vztah k přirozenosti. Devadesátá léta byla érou viditelné námahy. Účes musel vypadat udělaně. Dnes klientky chtějí vypadat, jako by se ráno probudily s perfektními vlasy.
Generace Z hraje v tomto posunu klíčovou roli. Pro lidi narozené po roce 1995 jsou devadesátky dávnou historií. Algoritmy sociálních sítí navíc fungují jako nemilosrdní arbitři vkusu – co nezíská lajky, prostě zmizí. A staré účesy lajky nezískávají, pokud nejsou reinterpretovány v moderním kontextu.
Kdo se jich stále drží?
Zajímavé je sledovat, kdo tyto styly ještě nosí. Většinou jde o lidi nad pětatřicet, kteří v devadesátkách dospívali. Nostalgie je silná emoce a vzpomínky na mládí často převáží nad touhou držet krok s trendy. Není na tom nic špatného – jen je dobré vědět, že z pohledu současné módy jde o volbu, která signalizuje určitou generační příslušnost. Data z vyhledávačů to potvrzují.
Vrátí se někdy zpátky?
Móda je cyklická, takže nějaká forma návratu je pravděpodobná. Ale – a to je důležité – nikdy ne v původní podobě. Už teď vidíme náznaky. Vrstvené střihy inspirované sedmdesátými lety se vracejí, ale s delšími, jemnějšími vrstvami a bez agresivního vytáčení konečků. Zesvětlené konce existují v podobě balayage, které vypadá přirozeně, ne jako kontrastní helma.
I krepování by se teoreticky mohlo vrátit – ale spíš jako jemná textura u kořínků pro objem, ne jako celoplošná destrukce vlasové struktury.
Co si z toho odnést? Účesy z devadesátek měly své kouzlo a definovaly celou generaci. Ale doba se posunula a s ní i naše představa o tom, co je krásné. Nejde o to odsuzovat minulost – spíš o pochopení, že vlasy, stejně jako my sami, si zaslouží vývoj. A někdy je čas pustit staré a přijmout nové.
