Bohatá historie čokolády: Rituální nápoj, afrodiziakum, lék na žaludek i oblíbená pochoutka králů
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
3 min
Pod pojmem čokoláda si dnes většina z nás vybaví tabulku čokolády nebo jinou sladkost. Během své dlouhé historie však byla čokoláda konzumována především jako hořký nápoj. Moderní výzkumy dokládají znalost kakaa už v době před 3 500 lety.
Reklama
Čokoláda – s kým máme tu čest?
„Čokoláda se vyrábí z plodů kakaovníků, které pocházejí ze Střední a Jižní Ameriky. Plody se nazývají lusky a každý lusk obsahuje asi 40 kakaových bobů. Fazole se suší a praží, aby vznikly tzv. kakaové boby,” uvádí web History.com. Podle etymologů pochází slovo „čokoláda“ z aztéckého výrazu „xocoatl“. Výraz označoval hořký nápoj, který se vařil z kakaových bobů. Kakaovník se latinsky nazývá Theobroma cacao, což lze přeložit jako „pokrm bohů“.
Prastarý nápoj amerických indiánů
Sophie a Michael Coe, autoři knihy Pravá historie čokolády, poukazují na lingvistické důkazy o konzumaci čokolády, které sahají až do doby před 4 000 let k Olmékům, prastarým obyvatelům Střední Ameriky. Zbytky kakaa byly také objeveny na 3 500 let staré olmécké keramice nalezené v Hondurasu. Historikové se domnívají, že byla dužina kakaových bobů fermentovaná na alkoholický nápoj a díky obsahu stimulačních látek používaná jako obřadní nápoj.
Rituální nápoj, cenné platidlo i afrodiziakum
Od Olméků převzali výrobu kakaa středoameričtí Mayové a Aztékové. Čokoládu uctívali jako magický nápoj od bohů, pili ji při různých oslavách, obřadech, ale také běžně v domácnostech. Nejčastěji si ji smíchávali s chilli papričkami nebo medem. Aztékové si kakaových bobů cenili nad zlato a používali je jako platidlo. Bernal Díaz, který doprovázel Cortéze při dobývání Aztécké říše, napsal o aztéckém vládci Montezumovi II.: „Čas od času mu podávali v pohárech z ryzího zlata jistý nápoj vyrobený z kakaa. Říkalo se, že mu to dává moc nad ženami (...) Viděl jsem, jak přinesli více než padesát velkých džbánů kakaa s pěnou a on z toho něco vypil.”
Z žaludečního léku luxusním nápojem králů
Některé zdroje připisují dovezení čokolády do Španělska Kryštofu Kolumbovi, jiné Hernanu Cortesovy. Od roku 1585 ji do Evropy pravidelně vozili Španělé. Pro svoji hořkou chuť byla zpočátku používaná jako žaludeční lék. Poté se nápoj začal sladit, díky čemuž se na konci 16. století stal oblíbenou lahůdkou španělského královského dvora. Brzy se tato luxusní pochutina rozšířila po celé Evropě. V 18. století se v Londýně, Amsterdamu a dalších městech otevíraly módní čokoládové domy pro místní smetánku. Vysoká poptávka vedla v Novém světě k budování plantáží, na kterých pracovali zotročení domorodí obyvatelé.
Holandský vynález zpřístupnil čokoládu všem
V roce 1828 objevil holandský chemik Coenraad van Houten způsob výroby kakaového prášku pomocí alkalických solí. Takto vyrobená čokoláda se proslavila jako „holandské kakao“. Zároveň vynalezl také lis na kakao, který umožňoval snadné a levné získání kakaového prášku. Díky oběma objevům se čokoláda stala dostupnou pro širokou veřejnost. Do 19. století se čokoláda konzumovala především jako nápoj. V roce 1847 vyrobil z kakaového másla, cukru a čokoládového likéru britský čokolatiér JS Fry and Son první čokoládovou tyčinku. Mléčná čokoláda spatřila světlo světa v roce 1876, když švýcarský čokolatiér Daniel Peter přidal k čokoládě sušené mléko.
