První parní vlak byl v Praze roku 1845 a mnozí ho považovali za nebezpečnou příšeru
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
3 min
20. srpen roku 1845 se navždy zapsal do železničních dějin Prahy. Právě v tento den slavnostní výstřely vítaly vůbec první parní vlak, který dnešním hlavním městem České republiky projížděl.
Reklama
První snaha o stavbu železnice nevyšla
Pro lidi, kteří se s parními lokomotivami teprve seznamovali, se jednalo o naprostou a částečně také děsivou novinku. Rychle pohybující se vlak byl navíc také hlučný. Lidé se báli, že se uvnitř nacházeli spíše nebezpeční pasažéři, kteří se po světě mohli díky vlakům snadno potulovat. Možná proto se vlak do Prahy dostal daleko později než třeba do Břeclavi. A to až v roce 1845. V roce 1839 toužil po výstavbě železnice pražský advokát Lichtner, jeho návrh byl ale kvůli nedostatku financí zamítnut. A tak si Praha na železniční spojení se světem musela ještě počkat.
K začátku stavby došlo v roce 1842
Výstavba trasy vedoucí z Olomouce do Prahy byla plně podporována Janem Pernerem. Ten byl stavitelem železničních tratí se zkušenostmi i z carského Ruska. I díky němu mohlo v roce 1845 dojít ke slavnostnímu zahájení osobní vlakové dopravy na této trase. Byl také mužem, který ovládal první ze tří lokomotiv, které se jako vůbec první vydaly na trasu z Olomouce. Samotná výstavba železnice nešla tak snadno a rychle, jak se původně předpokládalo. Došlo k problémům především v oblasti koupě pozemků, po kterých měla železnice vést. Jejich původní majitelé si i za kousek pozemku nebáli říct o horentní sumy. Zároveň byly při výstavbě kradeny vyměřovací kolíky a byl nedostatek i tolik potřebného dřeva.
Při prvním příjezdu na nádraží nebylo zdaleka hotovo
Lokomotiva do Prahy poprvé v její historii přijela na dnešní Masarykovo nádraží. I přesto, že byl příjezd 20. srpna roku 1845 náležitě oslavován, budova ještě nebyla zdaleka dokončena. A to kvůli předcházejícím dohadům, kde že má nádraží ležet a jak daleko do středu města má vlak jet.
Příznivcem vlaků nebyl ani Karel Havlíček Borovský
Nutno podotknout, že dohady o výběru místa byly způsobeny i tím, že se obyčejní obyvatelé města vlaku obávali. Neznali jej a věřili, že se jedná spíše o nebezpečnou a hlučnou příšeru než o dopravní prostředek přinášející lidem užitek. Mezi lidmi, kteří nebyli příznivci vlaků byl i Karel Havlíček Borovský. Ten svůj nelibý postoj vyjádřil i v jedné ze svých básní.
Železniční trať vítali především lidé z vyšší společnosti
Lidé z vyšší společnosti se ale na železniční propojení s blízkým i dalekým okolím velmi těšili. A tak si nenechali ujít ani slavnostní přivítání. Toho se účastnili jak zástupci města, tak také čeští vlastenci či duchovenstvo.
