Hrobku prvního čínského císaře chrání armáda soch. Vědci se do ní neodvažují vstoupit
Foto: shutterstock
3 min
Když v roce 1974 farmáři v provincii Šen-si kopali studnu, narazili na podivné sochy vojáků. Za terakotovou armádou se skrývá hrobka prvního čínského císaře, která čeká na otevření už přes dva tisíce let. Jenže nikdo se do ní neodváží vstoupit.
Reklama
Pole v čínské provincii Šen-si vypadalo jako každé jiné, dokud místní farmáři nezačali kopat studnu a nenarazili na něco tvrdého. Hlína začala odhalovat fragmenty keramiky. A pak celé sochy- vojáky v životní velikosti, kteří tu stáli v pozoru už přes dvě tisíciletí.
Archeologové rychle pochopili, že stojí před něčím monumentálním. Terakotová armáda čítající tisíce figur, pěšáků, jezdců, lukostřelců i válečných koní, hlídala vstup k něčemu mnohem tajemnějšímu: k mohyle, pod níž odpočívá Čchin Š‘-chuang, první sjednotitel Číny a zakladatel dynastie Čchin.
Císař, který chtěl vládnout i ze záhrobí
Š‘-chuang nebyl běžný panovník. Během své vlády v letech 221 až 210 před naším letopočtem sjednotil roztříštěné čínské království železnou rukou. Nechal postavit první verzi Velké čínské zdi, standardizoval měnu, písmo i míry. Když cítil blížící se smrt, rozhodl se vybudovat si posmrtné sídlo hodné boha.
Stavba jeho mauzolea trvala téměř čtyři dekády a podílelo se na ní přes 700 tisíc dělníků. Výsledkem byl podzemní komplex, který měl císaři zajistit věčnou moc. Podle starověkého čínského historika Sima Qiana, který žil o století později, se uvnitř nachází celá miniaturní říše s řekami z tekoucí rtuti, nebeskou klenbou posázenou drahokamy a mechanickými pastmi připravenými zabít každého vetřelce.
Proč se vědci bojí otevřít hrobku?
Mohla by to být pohádka. Jenže chemické analýzy půdy v okolí mohyly ukázaly extrémně vysoké koncentrace rtuti, stonásobně vyšší než běžné hodnoty. Sima Qianův popis se začal jevit jako víc než legenda.
Vědci se proto uchýlili k moderní technologii. Pomocí mionové tomografie, neinvazivní metody využívající subatomární částice vznikající srážkami kosmického záření v atmosféře, dokázali nahlédnout pod povrch, aniž by cokoliv narušili. Výsledky je šokovaly.
Uvnitř mohly skutečně existovat mechanické kuše napojené na spouštěcí mechanismy, které by při narušení hrobky vystřelily salvu šípů. A tekoucí rtuť? Ta by při otevření mohla vytvořit smrtelně jedovaté výpary.
Hlavní důvod, proč hrobka zůstává zavřená, je však prozaičtější. Když v roce 1974 odkryli první terakotové vojáky, jejich pestré barvy během několika desítek sekund v kontaktu s kyslíkem vybledly a oloupaly se. Co by se stalo s artefakty uvnitř císařovy komory, kde vzduch neoběhl přes dva tisíce let?
Tajemství, které možná zůstane navždy skryté
Čínská vláda oficiálně zakázala jakékoli pokusy o otevření hrobky, dokud nebude k dispozici technologie schopná uchovat vše v původním stavu. Možná to bude za deset let. Možná za padesát. Možná nikdy.
Zatím zůstává Š‘-chuang tam, kde si přál, v podzemním paláci chráněném armádou, jedem i strachem. A možná je to tak správně. Ne každé tajemství je určené k odhalení.
