Archeologové před více než třiceti lety našli zřejmě nejstarší žvýkačku v celé historii lidstva. Z uchycené DNA se dá vyčíst ledacos
Foto: NewAfrica / Depositphotos
4 min
Dosud nejstarší objevená žvýkačka byla nalezena ve Švédsku. Vyráběla se nahřátím březové kůry. Vznikla dehtovitá černá pryskyřice, která se dala žvýkat. Předpokládá se, že byla žvýkána z různých důvodů. Nejstarší objevený exemplář je starý skoro 10 000 let.
Reklama
Primitivní žvýkačka z doby kamenné
Skandinávie je pomyslný zlatý důl, co se týče téměř prehistorických žvýkaček. Největší rekord drží Švédsko se svou skoro deset tisíc let starou žvýkačkou. Na rozdíl od těch novodobých žvýkaček, pryskyřice je skladná a odolná proti nepříznivým venkovním podmínkám. Uchovala se dodnes a vědci dostali možnost ji prozkoumat. Více než na tvar zubů lidí z doby kamenné se spíše zaměřili na stravu a potenciální nemoci, které dané lidi trápily. Jak se zjistilo, jednalo se o mladé, dospívající lidi. A zjištění nám řekne mnohé o tamním způsobu života.
DNA prozradí mnohé
A to nejen přímo to lidské, ale také další vzorky, které se ve žvýkačce našly. Stopy po lískových oříšcích, kachní a vlčí DNA nám prozrazuje mnohé o jídelníčku lidí té doby. Dalšími zvířaty na jídelníčku byly lišky nebo třeba i červenky, jeleni a pstruzi. Vědci také zjistili, že jeden z dospívajících měl těžkou parodontitidu a je pravděpodobné, že se mu již viklaly zčásti uvolněné zuby.
Černá pryskyřice se používala i jako lepidlo
Proč vlastně dospívající lidé z doby kamenné pryskyřici žvýkali? Během žvýkání hmota získala lepkavou vlastnost a používala se jako lepidlo při výrobě primitivních zbraní. Existuje však teorie, že buď jim to chutnalo, nebo věřili, že žvýkání má blahodárné, léčivé účinky. Kromě šamanů skoro nikdo nevěděl, jak nemoci fungují, kromě toho, že když onemocní jeden, většinou onemocní všichni. Jelikož březová kůra mírně tlumí bolest, mohla být žvýkána při bolestech zubů nebo při nedostatku potravy. Také mohla sloužit jako výborná náhražka zubní pasty a kartáčku.
Žvýkačky se uchovaly v podobně dobrém stavu jako kosti
Historické žvýkačky nám prozradí mnohé o životě lidí hlavně proto, že se v nich nalézají všechny kousky potravin a bakterie žijící v ústech člověka, který žvýkačku žvýkal. Jako další příklad si uvedeme mladou dívku žijící na území dnešního Dánska. Žvýkačka, která po ní zůstala, sděluje její výjimečný příběh.
Ačkoli mladá, zanechala po sobě nyní 5700 let staré dědictví
Holčičce, o níž se nyní bavíme, v době žvýkání dosud nevypadaly mléčné zuby, soudě podle otisků zubů zvěčněných ve žvýkačce. Ta byla nalezena na jihu Dánska, v Syltholmu. Zajímavé je, že na tomto místě nebyly nikdy předtím nalezeny žádné známky starodávné lidské civilizace. Nikdy se tam nenašly lidské ostatky v podobě kostí.
Podle DNA nebylo těžké zjistit, jak dívka vypadala. Modré oči, tmavé vlasy a tmavá pleť. Díky tomu se zjistilo, že Evropané v dávné době byli mnohem snědší, než jsme si doposud mysleli. Zjistilo se také, že se do Dánska přistěhovala zřejmě se svými rodiči nejspíše z území dnešního Španělska či Belgie. I v jejím případě se nalezly stopy po lískových oříšcích, na kterých si pochutnávala, jakmile dojedla svou porci kachny. Také by to mohlo dokazovat, že již v tak útlém věku lovila a sbírala si potravu sama. Toto tvrzení podporuje fakt, že v okolí nebyly nalezeny pozůstatky hospodářských zvířat.
Následné zkoumání odhalilo, že v ústech máme velmi podobné bakterie jako lidé žijící v tehdejší době. Navíc se našla přítomnost bakterie, která u nás vyvolává zápal plic, či virus způsobující mononukleózu či roztroušenou sklerózu. Není ale příliš nebezpečný, 9 z 10 žijících lidí ho přenáší, aniž by o tom věděli.
