Chorvatsko a Egypt podražily. Stále více Čechů vyráží do Albánie a Bulharska

Když si letos na jaře rodina Novákových z Brna otevřela katalogy cestovních kanceláří, čekal je nepříjemný zážitek. Týdenní pobyt v Chorvatsku, kam jezdili posledních pět let, zdražil o třetinu. Egypt? Podobný příběh.

Najednou jsme za stejný standard měli zaplatit skoro padesát tisíc.

Podobných příběhů jsou tisíce. Podle dat cestovních kanceláří vzrostl letos zájem Čechů o Albánii meziročně o 180 procent, Bulharsko zaznamenalo nárůst o 65 procent. Není to náhoda – jde o přímou reakci na cenový vývoj v tradičních destinacích.

Když se dovolená stane luxusem

Hlavním spouštěčem celé změny je inflace, která v posledních dvou letech zasáhla cestovní ruch možná nejcitelněji. Ceny energií, potravin i mezd v turistických destinacích vyhnaly náklady hotelů nahoru. Chorvatsko, které se už dříve řadilo mezi dražší středomořské destinace, se pro mnoho rodin stalo téměř nedostupným.

Egypt zase čelí vlastním ekonomickým turbulencím – devalvace egyptské libry sice teoreticky měla destinaci zlevnit, realita je ale opačná. Hotely přešly na dolarové ceny a české rodiny najednou platí víc než kdy předtím. Týdenní all-inclusive pobyt ve slušném egyptském resortu dnes vyjde na 35-45 tisíc korun na osobu, což je pro průměrnou českou rodinu se dvěma dětmi téměř sto tisíc korun (děti do určitého věku většinou neplatí plnou cenu zájezdu jako dospělí).

Albánie a Bulharsko přitom nabízejí srovnatelné služby za výrazně nižší ceny. Týden v albánském hotelu u moře lze sehnat od 15 tisíc korun, Bulharsko se pohybuje mezi 12-20 tisíci korunami. Rozdíl je natolik markantní, že mnozí turisté jsou ochotni riskovat méně známou destinaci.

Přečtěte si také

Paštiky a noční hluk. Co Chorvatům vadí na českých turistech?

5. 6. 2026

Albánská riviéra: krása s otazníky

Albánie má nepochybně co nabídnout. Tyrkysové moře, nedotčené pláže, horské scenérie a ceny, které připomínají Chorvatsko před patnácti lety. Pro mnoho Čechů je to kombinace, které se těžko odolává.

Otázkou ale zůstává, zda je albánská infrastruktura připravena na takový nápor turistů. Zatímco v severoalbánských horách nebo v historických městech funguje turismus relativně dobře, pobřežní letoviska často narážejí na limity. Silnice jsou místy v havarijním stavu, zdravotní péče pro cizince není vždy dostupná a jazyková bariéra může být problém.

Kapacita ubytování roste rychle, možná až příliš rychle. Podél pobřeží vyrostly desítky nových hotelů a apartmánových komplexů, často bez řádných stavebních povolení nebo ekologických posouzení. To s sebou nese rizika – od nekvalitní stavby až po devastaci přírodního prostředí.

Environmentální dopady boomu jsou zřejmé už dnes. Pláže v okolí Sarandy nebo Drače trpí přelidněním, odpadové hospodářství nestíhá, kvalita vody v některých lokalitách klesá. Albánie se tak může dostat do pasti, kterou zažilo Bulharsko nebo Turecko – rychlý rozvoj na úkor dlouhodobé udržitelnosti.

Přečtěte si také

Jahody bez záhonu? Skliďte bohatou úrodu na malém prostoru díky vertikálnímu pěstování

5. 6. 2026

Bulharsko: známá jistota za rozumnou cenu

Bulharsko je v tomto ohledu stabilnější volbou. Turistická infrastruktura zde funguje už desítky let, standardy jsou známé, all-inclusive resorty v Nesebaru nebo Zlatých pískách nabízejí osvědčenou kvalitu. Pro rodiny s dětmi je to často bezpečnější varianta než experimentování s Albánií.

Jezdíme do Bulharska pravidelně a víme, co čekat.

Struktura českých turistů volících tyto destinace se skutečně liší. Zatímco do Bulharska míří spíše rodiny se středními příjmy hledající jistotu a osvědčené služby, Albánii volí mladší lidé, páry bez dětí nebo dobrodruzi ochotní tolerovat určitou míru nejistoty výměnou za autentičnost a nižší ceny. Socioekonomický profil je podobný, rozdíl je spíš v postoji k riziku a očekáváních.

Chorvatsko a Egypt: ztráta pozice

Chorvatští hoteliéři zatím reagují spíš defenzivně. Místo snižování cen sází na prémiové služby a cílí na movitější klientelu ze západní Evropy. Pro české rodiny to ale znamená, že Chorvatsko se stává destinací pro příležitostné návštěvy, ne pro každoroční dovolenou.

Egypt čelí složitější situaci. Kromě cenového nárůstu bojuje i s bezpečnostními obavami a komplikovanou politickou situací. České cestovní kanceláře sice stále nabízejí egyptské pobyty, zájem ale meziročně klesl o 30 procent. Destinační management zatím nenašel účinný recept, jak české turisty vrátit.

Nízkonákladové aerolinie mezitím rychle reagují na poptávku. Smartwings i Ryanair posílily letos spoje do Tirany, Wizz Air přidal lety do Burgasu. Dostupnost přímých letů je klíčová – bez nich by boom Albánie nebyl možný. Investice do dopravní infrastruktury ze strany aerolinií tak přímo podporují přesun turistických toků.

Investice do nemovitostí: nová vlna

Rostoucí popularita Albánie má ještě jeden efekt – zájem českých investorů o nákup nemovitostí. Apartmány na albánském pobřeží lze koupit za zlomek ceny chorvatských nebo řeckých.

Realitní trh v Albánii je ale stále divoký západ – nejasné vlastnické vztahy, absence katastru nemovitostí v moderním smyslu slova, korupce. Čeští kupci často podceňují rizika a spoléhají na zprostředkovatele, kteří nemusí mít jejich nejlepší zájem na mysli.

Dočasný trend, nebo trvalá změna?

Klíčová otázka zní: je tohle jen reakce na inflaci, nebo se mění české dovolenkové návyky trvale? Pravda bude pravděpodobně někde uprostřed. Část turistů se vrátí k tradičním destinacím, jakmile ceny klesnou nebo jejich příjmy porostou. Jiní ale v Albánii nebo Bulharsku našli to, co hledali, a zůstanou věrní.

Mnoho záleží na tom, jak se tyto destinace dokážou adaptovat. Pokud Albánie zlepší infrastrukturu a zachová si zároveň cenovou dostupnost a autentičnost, může se stát trvalou alternativou. Pokud ale propadne nekontrolovanému růstu a ztrátě kvality, turisté rychle odejdou jinam.

Bulharsko má výhodu stabilnější pozice, ale musí inovovat a nenechat se předehnat novými hráči. Cestovní ruch je odvětví, kde loajalita funguje jen do chvíle, než se objeví lepší nabídka.

Pro české rodiny to každopádně znamená víc možností. A možná i impuls přemýšlet o dovolené jinak – ne jako o povinném rituálu na stejném místě každý rok, ale jako o příležitosti objevovat nové destinace a zkušenosti. I když je to ze začátku motivované peněženkou, výsledek může být obohacující.