Šokující odhalení o slavících: Jejich zpěv není dar, ale dřina
Foto: opatovsk.gmail.com / Depositphotos
3 min
Jaro přináší do české krajiny slavičí koncerty, které fascinují posluchače už po generace. Odkud se ale bere slavičí mistrovství a co stojí za jejich nezaměnitelnými trylky? Profesor Michał Budka se rozhodl odhalit tajemství, které slavíci skrývají ve svých písních – a jeho zjištění překvapí nejen milovníky přírody.
Slavíci, obdivovaní pro svůj nádherný zpěv, se svému umění učí podobně jako děti mateřské řeči. Mladí samečci celý první rok života pozorně naslouchají písním starších slavíků ve svém okolí. Teprve až následující jaro začínají sami zpívat a napodobovat to, co se naučili. Pokud by byl mladý slavík izolován od ostatních, typický zpěv svého druhu by se nikdy nenaučil – schopnost zpěvu tedy není vrozená, ale předává se z generace na generaci učením, uvádí web Nauka w Polsce výsledky výzkumu profesora Michała Budky, ekoakustika z Biologické fakulty Univerzity Adama Mickiewicze v polské Poznani.
Více písní, více sexy
Zatímco slavíci si písně ukládají do paměti dlouhodobě a začínají zpívat až další rok, některé jiné druhy, například špačci, jsou schopné učit se nové zvuky i v dospělosti. Aby si však špaček osvojil novou melodii, musí nejprve „uvolnit místo“ v paměti a zapomenout některé starší zvuky. Platí, že čím více různých písní samec ovládá, tím je pro samici atraktivnější.
Slavičí zpěv je nejen krásný, ale i fascinující ukázkou učení, paměti a ptačí komunikace. Každý slavík je tak trochu žákem i učitelem v jedné osobě.
Napodobí koně i člověka
Profesor Budka zmínil, že slavíci do svých písní vplétají jednotlivé prvky od jiných druhů. Mistři v tomto oboru jsou rákosníci, ti jsou schopni zapamatovat si rozsáhlé fragmenty zpěvu jiných ptáků, mají rozsáhlý repertoár, stovky různých druhů „slabik“. Analýzou zpěvu rákosníka zpěvného zase lze na základě napodobených zvuků jiných ptačích druhů, ale i hmyzu nebo žab vyskytujících se na zimovištích poznat, kde daný samec zimoval.
Některé druhy, jako špačci nebo sojky, napodobují nejen jiné ptáky, ale i zvuky savců či člověka. Profesor Budka uvedl, že takové příklady lze nalézt na platformě xeno-canto, kam nahrávky nahrávají dobrovolníci z celého světa.
Tišší samice
V mírném pásmu zpívají hlavně samci, aby přilákali samice a označili si tak své teritorium. Samice se projevují méně a tišeji, výjimkou jsou například pěvušky v době hnízdění či červenky zpívající v zimě. V tropech je zpěv často společnou záležitostí – ptáci zpívají v duetech nebo dokonce ve smíšených „sborech“, kde několik samců i samic zpívá dohromady.
Rizikový noční zpěv
Některé druhy zpěvných ptáků zpívají i v noci, což je však riskantní – zpěv může přilákat predátory, jako jsou kuny nebo sovy. Slavík je výjimkou: zpívá často celou noc, ukrytý v hustých keřích, kde je v bezpečí před nebezpečím.
Jak poznávat ptačí hlasy
Profesor Budka doporučuje poslouchat ptáky a učit se rozeznávat jejich zpěv, například pomocí aplikace BirdNet. Nejlepší období k poslechu je jaro, zejména přelom dubna a května, kdy je zpěv ptáků nejvýraznější a jednotlivé druhy se dají snadno rozlišit.