Reklama

Pro svět odporné? Češi milují žvýkání tuku, který je po oleji z tresčích jater druhým největším zdrojem vitamínu D

Pro svět odporné? Češi milují žvýkání tuku, který je po oleji z tresčích jater druhým největším zdrojem vitamínu D

Foto: Y. A. Photo / Shutterstock

Aktualizováno:
3 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Češi milují tuk, zvláště žvýkání tuku na český způsob. Někdy okusují kousky masa přichycené k tučnému a jí je jako hranolky à la malé křupavé kousky slaniny. Nebo je mažou na chleba a pak to zapíjí osvěžujícím pivem.

Reklama

Už víte, o čem typicky českém je ve světě řeč? Ve Střední Americe se této pochoutce říká Chicharrón a je velmi podobná i tak chutná. Ano, jsou to škvarky.

Vepřové nade vše

Vepřové sádlo bylo vždy důležitou součástí vaření a pečení v kulturách, kde je vepřové maso důležitou stravou, přičemž tuk prasat je často stejně cenným produktem jako jejich maso. Výrobci margarínu chtějí, abychom si mysleli, že máslo je špatné, stejně jako výrobci oleje, abychom si mysleli, že sádlo je špatné. Faktem je, že na sádle si naši předkové pochutnávali po tisíce let.

Spisovatelka a vydavatelka, Čechoameričanka Kytka Hilmar-Jezkova taktéž popisuje: „Moje praprababička se dožila zralého stáří 102 let a vyrůstala na pěkných velkých hrníčcích sádla. Také jedla domácí kysané zelí a pila litry čerstvé smetany přelité mlékem.“

Sádlo základem

Během 19. století se sádlo v Severní Americe a mnoha evropských národech používalo podobným způsobem jako máslo. Sádlo se také drželo na stejné úrovni popularity jako máslo na počátku 20. století a bylo široce používáno jako náhražka másla během druhé světové války. Jako snadno dostupný vedlejší produkt moderní výroby vepřového masa bylo sádlo levnější než většina rostlinných olejů a bylo běžné ve stravě mnoha lidí, dokud průmyslová revoluce neučinila rostlinné oleje běžnějšími a dostupnějšími.

Maximální déčko pro zdraví

Sádlo je síla nabitá vitamínem D a po oleji z tresčích jater je druhým největším zdrojem vitamínu D, vysvětluje svým čtenářům Hilmar-Jezkova . Vážně. Jedna polévková lžíce sádla obsahuje 1000 IU vitamínu D. Možná ještě důležitější je, že vitamín D je rozpustný v tucích, takže potřebuje mastné kyseliny – včetně nasycených mastných kyselin – aby se vstřebaly a využily v těle.

Božský univerzál

Nic se nevyrovná sádlu na restování a smažení. Vytváří božsky hnědou kůrku bez zanechání jakékoli výrazné chuti. Skvěle se s ním i na něm peče – propůjčuje vlhkost a jemnost, aniž by přidalo nebo ubralo chuť. No a nejlepší je vychladlé s kousky škvarků: stačí namazat na chleba, posypat hrubozrnnou solí a cibulí a jíst…

Dobrou chuť na český způsob.

Zdroj článku:
Reklama