Peklo v tropické džungli: Panamský průplav připravil o život tisíce zapomenutých dělníků
Foto: Pexels
4 min
Když 15. srpna 1914 slavnostně proplul první oficiální parník nově otevřeným průplavem, svět oslavoval triumf lidské inteligence. Málokdo z jásajících davů si však uvědomoval, že tato 81,6 kilometru dlouhá vodní cesta je ve skutečnosti jedním z největších masových hrobů v moderních dějinách. Za zkrácení námořní cesty zaplatily tisíce bezejmenných hrdinů cenu nejvyšší.
Reklama
Krvavá daň za zkrocení divočiny
Vybudování Panamského průplavu si vyžádalo nepředstavitelnou lidskou daň. Podle odhadů přišlo během výstavby o život přibližně 27 600 až 28 000 lidí.
Práce probíhala ve dvou vlnách, přičemž ta první, francouzská fáze mezi lety 1881 a 1889, skončila naprostým kolapsem. Francouzský pokus stál životy zhruba 22 000 dělníků a finanční náklady dosáhly astronomických 287 milionů tehdejších dolarů, což odpovídalo přibližně 1,4 miliardě franků.
Hlavními zabijáky byly tropické nemoci jako žlutá zimnice a malárie, které doplňovaly fatální pracovní úrazy. Druhá, americká fáze v letech 1904 až 1914, si vyžádala dalších 5 609 oficiálně registrovaných obětí a stála přibližně 375 milionů dolarů.
Jeden den v pekle zářezu Culebra
Jak vypadal běžný život těch, kteří průplav hloubili? Představme si modelový den karibského dělníka v roce 1906 v obávaném zářezu Culebra.
Budíček zvoní už v 05:30 v přeplněném dřevěném táboře. Zatímco bílí američtí zaměstnanci bydlí v lepších podmínkách a jsou placeni zlatem, chudí dělníci z Barbadosu spí v barácích bez sítí proti hmyzu a dostávají plat ve stříbře.
V 06:30 již nastupují na směnu v zářezu, kde teploty přesahují 35 °C při vysoké vlhkosti vzduchu. Práce s krumpáčem v hlubokém bahně je vyčerpávající, protože tropické deště bahno neustále sesouvají zpět do výkopu.
V 11:00 přicházejí na řadu nebezpečné odpaly dynamitu, které kvůli předčasným explozím končí tragédiemi téměř denně. Ve 14:30 se náhle utrhne stěna zářezu a tisíce tun bahna pohřbí zaživa celou pracovní četu i s parním rypadlem.
Směna končí v 18:00 a přeživší muži se vracejí do tábora obklopeného stojatou vodou. Ta je ideálním líhništěm pro komáry přenášející smrtící nemoci. Během noci pak mnohé z nich zachvátí první horečka, které v provizorní nemocnici během několika dní podlehnou.
Kdo byli skuteční hrdinové stavby
Často se objevují tvrzení, že při stavbě zahynuly desetitisíce Američanů. Historická fakta však ukazují zcela jiný obrázek.
Během americké éry sice zemřelo přes pět tisíc dělníků, ale pouze přibližně 350 z nich byli občané Spojených států. Drtivou většinu obětí v obou fázích výstavby tvořili chudí námezdní dělníci z Karibiku, zejména z Barbadosu a Jamajky.
Významný podíl na pracích měli také Číňané a místní obyvatelé. Tito lidé denně čelili zápalu plic, výbuchům dynamitu, sesuvům půdy a železničním nehodám.
Kdy tudy vlastně proplula první loď
Když byl průplav 15. srpna 1914 oficiálně otevřen, jako první slavnostní loď jím proplul americký parník SS Ancon přepravující náklad cementu.
Nebylo to však úplně první plavidlo, které celou trasu zdolalo. Již 7. ledna 1914 proplul kanálem v rámci stavebních prací francouzský jeřábový člun Alexandre La Valley a o několik měsíců později, 3. srpna 1914, neoficiálně proplula celou trasu také sesterská loď SS Cristobal.
Dnes je průplav symbolem luxusu i obrovského byznysu.
Historici ale dodnes potvrzují, že za tímto technickým zázrakem stojí obrovské lidské utrpení. Britský historik Matthew Parker, autor knihy Panama Fever / Hell’s Gorge, to shrnul slovy:
„Stavba Panamského průplavu byla spíše válečným tažením proti divoké přírodě, horám a džungli než běžným inženýrským projektem. Během tří desetiletí, kdy se průplav budoval, zde zahynulo nejméně 25 000 lidí a nespočet dalších utrpěl trvalé následky. Lidé doslova srovnali se zemí celou horu za pomoci lopat a střelného prachu. Je to sice triumf lidské vůle a techniky, ale zároveň obrovské, krví vykoupené memento, kde největší cenu zaplatili zapomenutí karibští dělníci.“
