Starožitné hodiny mohou mít cenu statisíců. Stačí objevit specifickou značku
Foto: pexels
3 min
Na prašné půdě stojí zaprášené kyvadlové hodiny. Většina z nás by v nich viděla jen nostalgickou vzpomínku, která má cenu pár tisícovek. Ale tenhle tichý svědek minulosti má cenovku 225 000 korun. A není to omyl.
Reklama
Iluze obyčejnosti
Cinknutí klíče ve zrezivělém zámku. Prach tančící v úzkém pruhu světla. A pak ten pohled – vysoká dřevěná skříň s ciferníkem, jaký jste viděli u babičky.
Většina lidí v tu chvíli vidí jen starou pendlovku. Něco, co má sentimentální hodnotu a možná pár tisíc na bleším trhu. Jenže tohle není pendlovka.
Zatímco běžné hodiny z přelomu devatenáctého a dvacátého století se na trzích válí po tisících, existují kusy, které laické oko snadno přehlédne. Jedná se o regulátory typu „Dachluhr“ – stříškové hodiny z éry biedermeieru. Tyto přístroje ve své době vlastnili jen ti nejbohatší a byly symboly statusu i vědeckého pokroku.
Pražská dílna, kde vznikaly zázraky
Teprve když se podíváte blíž, zahlédnete signaturu. „D. Endler in Prag“.
Daniel Endler. Pražský hodinářský mistr, který tvořil v letech 1840 až 1850 – v období, kdy se Praha stávala centrem precizního řemesla. Kdy se v dílnách rodily stroje, jež předběhly svou dobu.
Tento konkrétní kus se v červenci 2026 objevil na Aukru. Cenovka: 225 000 korun. Původní stav, nerestaurovaný a plně funkční. Pro sběratele je právě tahle nedotčenost s přirozenou patinou a původními fazetovými skly tím největším lákadlem.
Výška 160 centimetrů. Šířka 60. Uvnitř mechanický zázrak.
Stroj, který běží měsíc
Běžné hodiny natahujete každý týden, ale tenhle regulátor má měsíční rezervu chodu.
Třicet dní na jedno závaží s dělenou šroubovanou kladkou. Ložiska uložená v drahých kamenech – minimální tření, extrémní přesnost. Ciferník o průměru 25 centimetrů, smaltovaný, rozdělený na tři samostatné terče. Hodiny. Minuty. Vteřiny.
Tohle není obyčejný stroj. Je to vědecký přístroj nejvyšší kvality.
Jak poznat poklad od šuntu
Soudní znalci a zkušení sběratelé postupují systematicky. Nejdřív typ skříně – jde o běžnou pendlovku, nebo vzácný biedermeierovský regulátor „Dachluhr“ či „Laterndluhr“?
Dále se zkoumá chod a ciferníky: má měsíční rezervu chodu, uložení v drahokamech a tři samostatné terče?
Dále se posuzuje signatura: „Daniel Endler in Prag“ – ověření v dobových materiálech. Modřené ocelové ručičky. Dřevěná tyč kyvadla. Celomosazná čočka.
A nakonec stav. Původní nerestaurovaný kus s patinou vždy vítězí nad necitlivou moderní renovací.
Éra, která se už nevrátí
Historici technických památek dodnes potvrzují mimořádný význam Endlerovy práce. Jeho regulátory s dlouhým kyvadlem a kotvovým krokem s posuvnými paletami dosahovaly na svou dobu mimořádné přesnosti.
Charakteristické jsou detaily jako smaltovaný štítek s amplitudou II-I-O-I-II pod hrotem kyvadla, uložení strojku v kamenech, pružinový závěs kyvadla a modřené ocelové ručičky navazující na pozdně barokní tvary.
Každý detail křičí: Tohle nebylo běžné spotřební zboží. Tohle byl luxusní vědecký přístroj pro nejbohatší měšťanskou klientelu. Nekompromisní snaha o dokonalost.
A teď stojí na něčí půdě, zaprášený, přehlížený, čekající, až ho někdo pozná.
